Pro jednání o kolektivní smlouvě vyššího stupně se snažíme co nejvíce využívat informace ze zahraničí. Tento článek navazuje na informace ze služební cesty do Helsinek – viz článek níže na této straně webu. Ve dnech 8. – 10. dubna se zástupci zaměstnavatele (Unie zaměstnavatelských svazů ČR) a Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR vydali do Rakouska, aby získali informace o kvalitě a kolektivním vyjednávání v sociálních službách.
Za zaměstnavatele se cesty zúčastnil prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR Ing. Jiří Horecký a ředitel brněnského Domova pro seniory Vychodilova PhDr. Petr Němec a za odborový svaz jeho místopředsedkyně Ing. Ivana Břeňková.
Skupina se sešla jak se zástupci zaměstnavatelů, krajů, Ministerstva práce a sociálních věcí, tak se zástupci odborů. Navštívena byla zařízení centra sociálních služeb SeneCura v Grafenwörthu a v Kremži (Krems) a také Domov pro seniory St. Pölten.
Odborová organizovanost je v sociálních službách cca 18%. Zaměstnanci jsou v odborech, ale povinně jsou také v pracovní komoře. Pracovní komora se zaměřuje na právní zastoupení, poradenství, je odborně obsazena. Příspěvek na činnost pracovní komory je povinný od všech zaměstnanců, a to ve výši 0,5 % mzdy.
Jednání a uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně je na úrovni zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců, odborářů. Dojednanou výši platových tarifů musí v případě nutnosti dofinancovat kraje, jejichž zástupci u jednání nejsou. Zástupci ve vyjednávacím týmu si uvědomují potřebu zajistit odpovídající ocenění práce, odměňování, vzdělávání zaměstnanců.
V Rakousku je několik stupňů uzavíraných dohod, základní je pracovní smlouva uzavíraná mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, podnikové dohody (obdoba podobná kolektivním smlouvám), kolektivní smlouvy vyššího stupně, zákony. V zákonech jsou „veřejné“ tarify.
Odbory zastupují zaměstnance z různých resortů, cca 95 % zaměstnanců je kryto kolektivní smlouvou vyššího stupně. Jednotlivé podniky nemají kolektivní smlouvy, řídí se kolektivní smlouvou vyššího stupně. Na podnikové úrovni se uzavírají dohody podle konkrétních podmínek na podnikové úrovni. Dohody uzavírají pouze odbory. V odborech je cca 18 % zaměstnanců ze sociálních služeb (ve zdravotnictví je zastoupení zaměstnanců vyšší), odvod členských příspěvků činí 1 % z hrubé mzdy a je daňově uznatelný.
Pro zaměstnance sociálních služeb jsou sjednány platové tarify platné v celém Rakousku. Jednání o výši tarifů byla velmi dlouhá, současně i období pro jejich uplatnění bylo poměrně dlouhé – 10 let. Se zvýšením tarifů se musely finančně vypořádat kraje, samospráva i stát.
V Rakousku funguje institut tzv. 24hodinové péče, který je vnímán jako velmi problematický. Zajišťuje nepřetržitou péči o cca 6100 osob. 99 % pečujících jsou cizinci, z 50 % ze Slovenska, z ČR pouze 1 %. Zajišťována je převážně prostřednictvím agentur, pečující se střídají ve 14denních turnusech v nepřetržité péči za 800 eur a bydlení a stravu u klienta.
V Rakousku je nastaven systém finanční spoluúčasti příbuzných na hrazení péče. .
Práce diplomovaných zdravotních sester v rámci zařízení sociálních služeb není hrazena jako zdravotní péče, ale ze stejných zdrojů jako sociální služba. Příjmy od zdravotní pojišťovny tvoří v průměru pouze 1,7 % z celkových příjmů zařízení. Podíl zdravotních sester z celkového počtu personálu v přímé péči se v posledních letech snížil ze 40 % na cca 25 %.
Rozsáhlé je využití práce dobrovolníků, především při řešení náplně volného času. Personál jejich činnost pouze koordinuje.
Při návštěvě centra sociálních služeb SeneCura v Grafenwörthu česká skupina ocenila koncept péče o osoby s demencí formou desetičlenných skupin se společným centrálním prostorem a přilehlými pokoji. Domov je propojen s rehabilitačním centrem pro klienty a službami pro veřejnost, lékařskými ordinacemi, fitness centrem a mateřskou školkou.
Zajímavé je uspořádání chodeb s kruhovými trasami, vytvoření dojmu procházky lesem, autobusové zastávky a řady paměťových zákoutí vybavených starým nábytkem, nářadím a dalšími dobovými náležitostmi včetně zvukových vjemů. Zajímavě je vybudovaná paměťová zahrada, zaměřená na celou škálu smyslových vjemů. Vhodný je systém nekonečných, do kruhu uspořádaných cest, vodní prvky, hmatový chodník, zvýšené ergoterapeutické záhony, tyčové zvonkohry, hmyzí hotel, zastávka, kapličky apod.
Osobně mě nejvíce oslovilo propojení domova se službami pro veřejnost, děti jsou s obyvateli domova v kontaktu, fitness centrum je využíváno. Centrum je pro obyvatele velmi přátelské, zákoutí působí domácím dojmem. Úprava a vybavení jsou optimistické.
V centru sociálních služeb SeneCura ve městě Krems česká skupina ocenila koncept začlenění osob s demencí mezi ostatní obyvatele domova. Stavební dispozice kombinují soukromí v pokojích s řadou společných prostor, jídelen a stylově zařízených paměťových zákoutí. Velký důraz je opět kladen na pohybové aktivity obyvatel, velmi dobře přístrojově vybavené fitness centrum je přizpůsobené možnostem klientů, je zde k dispozici moderní fyzioterapie, ergoterapie zaměřená na nácvik pohybů a dovedností potřebných pro sebeobsluhu v běžném životě, speciální křeslo pro léčbu a prevenci inkontinence. Volnočasové aktivity jsou zaměřeny na cvičení a pohyb, práce spojené s přípravou a vařením jídla a zpěv. Proti našim zvyklostem se nevěnují ručním pracím nebo výtvarným technikám.
Poslední návštěva byla v Domově pro seniory St. Pölten. Je to zajímavě řešená budova „pavlačového“ typu s vnitřním otevřeným prostorem. V budově je zastoupeno více služeb s různým způsobem financování – hospic spadající částečně do zdravotnictví (ani ministerští úředníci nemají k problému financování jednoznačný přístup a spoléhají na samotná zařízení), velké centrum denních služeb s kapacitou 25 osob řešené formou centrální místnosti a přilehlých variabilních prostor na odpočinek a domov pro seniory s vlastní kuchyní a prádelnou, výtvarnou dílnou a fyzioterapií.
Nástěnka, na které jsou zveřejněny fotografie všech zaměstnanců, pomáhá obyvatelům a návštěvám v orientaci, na koho se mohou obrátit.
Foto autorka
