Dne 23. října jsem se v Brně zúčastnila konference na téma „ Pracovní podmínky zdravotníků – ohrožení kvality péče?“. Na této konferenci vystoupili zástupci zdravotníků, poskytovatelů zdravotní péče, politiků, pojišťoven, pacientů, profesních organizací a odborů. Hlavními tématy bylo nedostatečné obsazení směn dostatečně kvalifikovaným personálem (dopady personální vyhlášky), špatné pochopení a implementace zdravotního asistenta do týmů nebo nízké finanční ohodnocení zaměstnanců. Konference se zabývala také morálním nedoceněním zdravotníků, úmyslným porušováním zákoníku práce zaměstnavateli (k čemuž je mnohdy nutí špatná ekonomická situace celého zařízení) a dalšími aspekty zhoršujícími kvalitu poskytované péče.
Akce byla svolána na základě alarmujících výsledků dotazníkového šetření České asociace sester (ČAS), které vzniklo na popud mého otevřeného dopis bývalému ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi.
Výstupem konference by mělo být nejen popsání stávající neudržitelné situace, ale především výzva pro samotné zdravotníky, aby sami aktivně upozorňovali zaměstnavatele na snižování kvality péče a možná rizika pro pacienty plynoucí z nedostatečného počtu personálu.
Následně by mělo dojít k dalším jednáním a usilovat o legislativní změny v našem oboru.
Z mého pohledu byly zásadní postřehy z celé akce tyto:
Problém je jasně popsaný a definovaný. Dokonce se ví, jak jej vyřešit, ale chybí odvaha a hlavně peníze.
Nejvíc mě zaujalo vystoupení MUDr. Davida Marxe ze Společné akreditační komise. Byť mi přišel při akreditačním řízení před lety v naší nemocnici lehce „otravný“, tentokrát jsem z jeho názorů a celé prezentace byla nadšená.
On přesně ví, kde nás „tlačí pata“, má perfektně spočítáno a doloženo, že když je sestra a ostatní personál přepracovaný a přetížený, jednou se to „ucho utrhne“ a malér se stane…
Je si vědom toho, a řekl to ve svém vystoupení opakovaně, že na výpočet ideálního personálního obsazení pracovišť žádný vzorec neexistuje, musí se používat hlavně rozum, a to individuálně podle specifik jednotlivých pracovišť. Jeho prezentaci bych rozeslala všem poskytovatelům zdravotní péče.
Nejen on, také naše předsedkyně Dagmar Žitníková, ale i ostatní, radí a doporučují nám zdravotníkům jako jediné řešení aktivní obranu proti tomuto trendu. Je nutné vždy informovat vedení zdravotnických zařízení o snížené kvalitě, rizicích a bezpečí poskytované péče. Minimálně e-mailem toto sdělit staniční, vrchní a hlavní sestře.
Jestliže to nepomůže, postupovat dál přes ČAS, odborovou organizaci, upozornění zaslat na zdravotní pojišťovnu/y a zřizovatele. Většina z nás tento postup zná, ale málokdo má odvahu se ozvat.
Bez žalobce není soudce a jak řekli ve své prezentaci MUDr. Marx, prezidentka ČAS Mgr. Dana Jurásková i předsedkyně OSZSP ČR Bc. Dagmar Žitníková, pomoci si musíme hlavně sami!
Samozřejmě se hovořilo i o politice. Hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek o efektivní a přesnými analýzami podložené restrukturalizaci a optimalizaci lůžkového fondu. Zástupci pojišťoven o platbách za výkony a jejich špatném vykazování a také o tom, že i zdravotní pojišťovny zintenzivní svou kontrolní činnost a budou „nebezpečnou“ péči trestat.
Diskutovalo se o navýšení kódu pro zdravotní asistenty a sestry nebo o nesmyslném odborném dohledu.
Zkrátka nás čeká spousta práce… Základem úspěchu dosažení lepších pracovních podmínek jsme MY sami, „dělníci“ tohoto povolání.
Pouze díky našim informacím z praxe lze vyvíjet tlak na změny zákonů a vyhlášek.
Pokud ale na problémy bude poukazovat jen minimum zdravotníků, a navíc stále titíž, nic se opravdu nezmění.
Předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníková popsala velmi podrobně ve své prezentaci konkrétní příčiny celé krize, špatné financování systému. Ukázala přesně, jasně a stručně na viníky celé situace. A nabídla pomoc při řešení vzniklého problému.
Na závěr vystoupila organizátorka konference Mgr. Dana Jurásková s příslibem, že se tomuto problému bude i Česká asociace sester nadále věnovat. Proběhne nové, rozšířené, dotazníkové šetření a uskuteční se další jednání k tématu personálního obsazení pracovišť.
Ráda bych vám nejen za sebe, ale také za sekci nelékařů OSZSP sdělila, že strach mezi zdravotníky je mnohdy uměle vyvoláván. Máme zastání v odborovém svazu, ale i u profesních organizací. Není třeba se bát slušně a jasně upozornit zaměstnavatele na problémy na pracovištích. Naopak nám toto přímo ukládá zákoník práce.
Máme šanci své pracovní podmínky zlepšit. Nepromarněme ji, prosím!