Máme pár dnů po krajských a doplňujících senátních volbách a kolem sebe spoustu překvapených lidí. Mladí i staří zuřivě diskutují a píší na blogy, sociální sítě a další sociální kanály, novináři ze zahraničí na nás nenechali nit suchou. Téma je všem společné: údajná kolektivní ztráta paměti. Naši „nejzodpovědnější“ politici se tváří překvapeně. Je výsledek voleb překvapením? Pokud jej někdo považuje za překvapivý, je to diletant a v této chvíli je jedno, jestli je to náš politik, zahraniční novinář nebo mladý člověk právě zakládají rodinu.
Je všeobecně známo, že člověk je tvor pohodlný a od přírody líný. Přemýšlím nad tím, jak se v této chvíli tváří všichni workholici, kteří se začetli do těchto řádků. Ale pak prosím vysvětlit, nač jsou nám stovky vynálezů, které nám usnadňují práci. Zaposlouchejme se do těch slov – usnadňují práci. A tak si vše usnadňujeme a vytváříme si zároveň iluzi blahobytu.
A tady je zakopaný pes! Náš národ měl jistý čas vytvořenou dokonalou iluzi blahobytu, všude z reklam nabídka luxusního zboží a nejoblíbenější činností už zdaleka není televize nebo sport, ale nakupování. Ptáte se, jak to souvisí s výsledkem voleb? Hned se k tomu dostaneme!
Iluze blahobytu je okem pasti skryté hluboko v měkkém mechu. Nemáte na nový byt? My vám dáme hypotéku. Nemáte na nové auto? Je tady přece leasing! Chcete novou pračku, televizi, počítač? Půjčíme vám na cokoli! Tak hlásá reklama ze všech koutů této malé země.
A občan? Chytá se do pasti. Kupuje jako zblázněný, bere si hypotéky na třicet let, splácí auto klidně i sedm let, televizi třeba šest let. A tak se topíme v dluzích a v iluzi blahobytu.
Dnes jsem se po cestě z konferencí na Moravě bavil s paní předsedkyní Žitníkovou a slyšel jsem od ní úžasný výraz: ekonomický nevolník. ANO! Stáváme se ekonomickými nevolníky, kterým svírá srdce strach ze ztráty zaměstnání, protože by nebylo na splácení půjček, hypoték a leasingů. A to je ona past! Politika pravicových vlád je uvést občana do stavu iluze blahobytu a potom lehce vytvoříme z národa ekonomické nevolníky, kteří budou následně zobat z ruky. Do určité míry je tato taktika úspěšná, jenže jako nic na světě, i míra nevolnictví se nesmí přehnat. Apetit rozkrádačů této země nemá hranici, a tak i míra sešlápnutí národa dosáhla své první vážné hranice.
Reflexí na dosažení této kritické hranice je výsledek krajských i doplňujících senátních voleb. Taky jsem o tom vášnivě diskutoval a taky napsal odpověď na jednu reakci na sociální síti, kdy se mí mladší kolegové pozastavovali nad tím, že jsme (rozuměj my občané ČR) asi nedávali na hodinách dějepisu pozor, jinak by volby nemohly dopadnout tak, jak dopadly. Tedy obarvené značně do rudé záře, tentokrát už nikoli nad Kladnem, ale nad celou naší malou zemí. A tak jsem si dovolil vyjádřit svůj názor, za kterým si stojím.
Je to o nepozornosti při dějepisu. Ale nepozornosti a zapomnětlivosti vládnoucí pravice. A je to taky o přirozenosti lidstva. Pokud se jakýkoli národ příliš šroubuje a jeho životní podmínky se zhoršují, lidé žijí ve strachu ze zítřka a bojí se budoucnosti, potom má národ tendenci utíkat k falešným ideologiím. To si měla současná vláda uvědomit…
Ještě jedna, a to ryze soukromá úvaha. Kdybych věděl, že my všichni musíme šetřit (třeba na penze i mateřské a sociální dávky), nemám problém. Ale pokud musíme šetřit, aby vyvolení mohli víc krást, to se mi nelíbí. Nejhorší na tom je, že právě v této nespokojenosti je spousta vody pro extrémisty a strana zbarvená do ruda jsou taky extrémisti!
Takže zpět ke všem překvapeným a kritikům zvlášť! Prosím studujte dějiny a tentokrát vůbec nemusíte do knihovny pro díla pana Zamarovského. Stačí se v oné kolektivní paměti vrátit o necelých sto let a uvidíme totožný obraz. Nerad bych se dožil stejného „překvapení“, jaké potkalo světové dějiny po roce 1917, ale pokud si naši zodpovědní neuvědomí, kam národ vedou, můžeme být překvapení všichni. Jak jsem řekl na začátku, člověk je tvor pohodlný a potřebuje mít aspoň nějakou jistotu. Pokud mu ji sebereme, mění se tentýž člověk v nebezpečného a nevyzpytatelného tvora. Teorie o tom, že jistota plodí malou výkonnost, je už dávno překonaná a je zhovadilá. Dopřejme (v tomto případě vládo ČR – dopřejte) tedy lidem jistotu a lid nás nebude překvapovat. A zahraničním novinářům doporučuji podívat se třeba na to, kolikanásobně klesla životní úroveň nízkopříjmových skupin obyvatel v ČR. Až to zjistí, nebudou překvapeni.