Jednání VII. sjezdu OSZSP ČR se zúčastnili ministři Andrej Babiš, Michaela Marksová Tominová a Svatopluk Němeček a zástupci sociálních partnerů.
Z jednání sjezdu se kvůli zahraniční cestě omluvil premiér Bohuslav Sobotka, který sjezdu poslal dopis. Omluvil se také prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR a předseda Sdružení poskytovatelů sociální péče ČR Jiří Horecký, předseda Asociace krajů ČR Michal Hašek, místopředseda ČMKOS Vít Samek a zástupci partnerských odborových svazů z Německa a Rakouska.
***
Místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš úvodem svého vystoupení pogratuloval odborovému svazu k jeho předsedkyni Dagmar Žitníkové, již označil za neuvěřitelně dynamickou ženu, s níž se nespočetněkrát potkal a která je velmi urputná, když bojuje za peníze pro zdravotnictví a sociální péči. A konstatoval, že nakonec tam spolu i nějaké peníze „natlačili“.
Poté rozvinul svůj názor na zdravotnictví. O zdravotnictví se zajímá proto, že je jediný ministr ve vládě, který má na starosti peníze. Nechce zvyšovat daně, opakovaně řekl, že když stát přestane plýtvat a přestane korupce a budou se platit daně, tak bude peněz dost. Když nastoupil do resortu, začali se na něj obracet lékaři, zástupci nemocnic a další lidé ze zdravotnictví a on se snažil pochopit, co je problém českého zdravotnictví. Hlavně poukazovali na to, že financování zdravotnictví je zcela netransparentní, ovládá ho stále několik lidí kolem nechvalně proslulého bývalého náměstka Marka Šnajdra, kterého Evropská komise nazvala kardinálem Richelieu českého zdravotnictví. Zkrátka že těch 250 miliard korun z veřejného zdravotního pojištění není utraceno každoročně hospodárně.
Podle Babiše jsou lidé spojení se Šnajdrem stále ve významných pozicích na Ministerstvu zdravotnictví, v jemu podřízených organizacích, nemocnicích či ve zdravotních pojišťovnách.
Jejich zájem je jiný, než je zájem ministra financí: „Náš zájem je zdravotnictví, kde budou jasně zveřejněny všechny smlouvy mezi pojišťovnami, poskytovateli zdravotní péče a výrobci léčiv. Náš zájem je zvýšit transparentnost hospodaření zdravotních pojišťoven. Zveřejnit služby s poskytovateli právních, marketingových či jiných služeb. Náš zájem je zvýšit transparentnost hospodaření tzv. přímo řízených nemocnic, to, jak nakupují reálné zboží a služby, především léky a zdravotnický materiál. Problém však je, že tyto přímo řízené nemocnice sice spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, ale ve skutečnosti je nikdo neřídí. Jak jinak si vysvětlit například nechvalně známý případ Nemocnice Na Homolce. Nemocnice, která byla po léta výkladní skříní českého zdravotnictví. Ovšem ministerstvo ji řídilo tak, že byla rozkrádaná a její ředitel si ukládal peníze do zlatých cihliček. Totéž Ministerstvo zdravotnictví před pár dny poukázalo ve svém auditu na to, že Nemocnice Na Homolce utratila netransparentně 3,4 miliardy korun. A nebyli zveřejněni ti dodavatelé, stále nevíme, kdo to byl. V soukromém byznysu by po takovýchto zjištěních nastala personální smršť. A u nás člověk za toto odpovědný stále řídí největší zdravotní pojišťovnu v zemi a o slovu rezignace ani neuvažuje,“ rozohnil se Babiš.
Rozebíral další kauzy údajně spojené se Šnajdrem a podané trestní oznámení kvůli nákupu předražených přístrojů. „Problémem je předražování zdravotnických prostředků, na které upozorňuje Evropská komise. Především přímo řízené nemocnice nakupují od různých zprostředkovatelských společností, jejichž provize dosahují několika desítek procent, místo toho, aby jako řádní hospodáři oslovovali přímo výrobce těchto přístrojů.“
Kritizoval, že přístrojová komise má rozhodovat jen o umístění přístrojů a ne o tom, kde a za kolik se nakoupí.
Ministerstvo zdravotnictví podle něj nečinně přihlíží, místo toho aby skutečně účinně řídilo nemocnice. Systém úhrad zdravotní péče je naprosto netransparentní, nemocnice nedostávají stejné úhrady za stejnou péči, ale jsou zde významné rozdíly, což je do jisté míry dáno historicky, ale ve většině případů jde o to, že se někteří hráči dokáží prosadit lépe než ostatní. Jeho fond ve zdravotnictví působí v systému umělého oplodňování, kde je jednotná úhrada pro všechny.
Kritizoval nesrozumitelnou úhradovou vyhlášku i to, že Ministerstvo zdravotnictví je ve střetu zájmů když tvoří úhradovou vyhlášku a zároveň přímo řídí některé nemocnice. Ve světle těchto neřešených problémů čím dál víc zastává názor, že bez ohledu na to, kdo je ministr financí nebo zdravotnictví, by mělo mít ve zdravotnictví silnější slovo Ministerstvo financí. Ministerstvo zdravotnictví nechť se zabývá především dostupností a kvalitou poskytované péče. Takové kroky by mohly účinně eliminovat dnešní podivné vazby mezi Ministerstvem zdravotnictví, některými nemocnicemi a zdravotními pojišťovnami. Je třeba směřovat k systému, kde bude stejná péče včetně zdravotnického materiálu hrazena stejně a nebude tak pokračovat to, že různé nemocnice vykazují diametrálně odlišné náklady. Při tom využívají toho, že zdravotní pojišťovny, zejména VZP, hradí vše a neřeší, zda vykázané náklady vůbec odpovídají tržní realitě, a to nejen v ČR, ale i v zemích okolo nás.
České zdravotnictví je kvalitativně na dobré úrovni, ale je dlouhodobě špatně vedeno. Problém není v nedostatku peněz, ale v tom, jak špatně je s nimi hospodařeno. Před dalším nárůstem financí do zdravotnictví bude Babiš požadovat jasné odpovědi, co bylo uděláno pro to, aby byly hospodárně vynakládány.
***
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová poděkovala odborovému svazu a jeho vedení za velmi vytrvalý boj za zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců. S odkazem na úvodní prezentaci odborového svazu připomínající protesty proti Nečasově vládě vyjádřila naději, že odbory nebudou mít žádný důvod protestovat proti této vládě.
Uvedla, že tato vláda se chová jinak, že si uvědomuje velký význam těch, kteří se starají o lidi ve složité životní situaci, ať už ve zdravotnictví nebo v sociální péči. Až když se člověku nebo jeho blízkému něco stane a takovou péči potřebuje, tak si rychle uvědomí, jak je důležité to, kdo o něj pečuje. Ona sama by chtěla, aby to byli lidé empatičtí, kteří svou těžkou práci dělají rádi a jsou v ní spokojeni.
Proto souhlasí s navýšením platů a mezd těchto zaměstnanců. Je třeba, aby dostali důstojnou odměnu, aby byli v pohodě, protože jedině tak mohou mít sílu na tuto velice nelehkou práci.
Mrzí ji, že žijeme ve společnosti, která oceňuje penězi daleko víc ty, kteří dělají třeba s počítači nebo s penězi, než ty, kteří pečují o lidi, ať už to jsou nemocní nebo třeba děti ve školkách. To úplně změnit nedokážeme, ale můžeme se společně podílet na zlepšení a na vytváření společenského povědomí, které ty lidi ocení. V tom má vláda také velkou úlohu – dávat najevo, že si těchto lidí velice vážíme a považujeme je za velmi potřebné, zdůraznila.
Odborový svaz chápe jako partnera nejen při jednáních, ale i při strategických rozhodováních ministerstva.
Delegátky a delegáti sjezdu se na ministryni Marksovou obrátili s problémy týkajícími se rušení kojeneckých ústavů a předávání dětí do málo prověřených pěstounských rodin a nedostatku míst v domovech pro seniory.
***
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček si na úvod posteskl, že do vlády nastupoval s velkou iluzí, že jeho hlavní denní chleba bude jednání s odbory, platová jednání atd. a že se zdravotnictví nestane terčem politických bojů, ale realita je jiná a mnoho času musí věnovat jiným záležitostem.
Řekl, že v minulosti spoustu zlé krve způsobil fakt, že se dařilo rozeštvávat jednotlivé skupiny ve zdravotnictví, vymezovali se doktoři proti sestrám, zdravotníci proti nezdravotníkům, menší a střední regionální nemocnice proti fakultním nemocnicím a nakonec se zjistilo, že na to doplatili všichni. Peníze ze zdravotnictví utekly a podíl HDP ve zdravotnictví klesal, zdravotnictví se stalo resortem, který na oltář vlasti a vyrovnaného státního rozpočtu dával větší a větší peníze, ale za úplně drobné peníze kvalitní zdravotnictví zajišťovat nejde.
Zdůraznil, že i díky velmi silnému tlaku představitelek odborového svazu se mu podařilo prosadit, že zdravotnictví na tom v platech bude jinak, že dostane zvýšení 5 procent, ne jen 3,5 %. Je to po mnoha a mnoha letech první plošné navýšení platových tarifů a on dal závazný slib, že se ve zdravotnictví bude týkat všech. Ve zdravotnictví se neobejde jeden bez druhého a všichni do toho týmu patří.
Samozřejmě je tady velký dluh z minulosti, který se ministerstvo bude snažit napravit. Pět procent bylo maximum, které Němeček mohl s klidným svědomím slíbit a zároveň vědět, že nerozvrátí systém, protože pak by na výplaty nebylo vůbec.
Celkové náklady na toto navýšení platů v lůžkových zařízeních jsou asi tři miliardy, pokud pomineme zdroje, které se podařilo získat na kompenzaci poplatků (což je správné, protože zdravotní péče nemá být takto limitována), podle odhadů Ministerstva zdravotnictví a na základě predikce Ministerstva financí se očekává, že v systému v příštím roce navíc kromě peněz na kompenzaci poplatků bude 6 miliard korun. Z těch se teď dává 3,8 miliardy do lůžkových zařízení – jsou to jak fakultní nemocnice, tak další nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných a další lůžková zařízení. „Deset procent si tedy neumím představit. Mohli bychom to udělat, ale když vám krachuje nemocnice, není to nic příjemného a nakonec by se to řešilo zvýšeným propouštěním. Myslím, že současné rozhodnutí o zvýšení platů je dobrá zpráva. A dávám tu veřejný slib, že pokud bude růst takto následovat i v příštím roce, tak to na konci příštího roku zopakujeme. Tato vláda slíbila, že růst platů zaměstnanců je její priorita, a když se nám čtyři roky bude dařit, myslím, že 20 procent není málo,“ zdůraznil.
Řekl, že ví, že rozdíly v platech například mezi zdravotníky a nezdravotníky jsou velmi velké, bude se snažit s tím něco dělat, ale nechce slibovat nesplnitelné. Ale současným zvýšením všem dávají jasný signál, že si váží i nezdravotnických profesí, protože všichni přispívají k tomu, že nemocnice fungují.
Popsal potíže, které provázejí úhradovou vyhlášku. „Ať se zvolil jakýkoliv systém, vždycky došlo k tomu, že některé nemocnice byly na 90 procentech, jiné na 120, 130 procentech. Úhradový systém, který nyní funguje, to je marasmus, podle kterého se reálně platit nedá, je strašná ostuda, že se tady mají rozdělovat peníze podle systému, který nebyl vůbec odpracovaný, některé diagnózy jsou podhodnoceny, jiné nadhodnoceny, jsou tam stovky a tisíce zjevných nesmyslů. V Německu to připravovali čtyři roky, zřídili na to úřad, kde bylo 100 lidí, kteří to poctivě věc po věci probrali, analyzovali, upravovali a měli pětileté období, kdy postupně to zaváděli tak, aby se nikdo nedostal do velkých problémů. U nás to v Národním referenčním centru dělalo 6 nebo 7 lidí. I kdyby měli tu nejlepší vůli, to je takový objem práce, který udělat nejde,“ uvedl.
Proto nyní peníze do nemocnic půjdou paušálem, nejnovější návrh je na 103 procentech letošních paušálů. To má podle Němečkových propočtů nárůst mezd dostatečně pokrýt. Ministr bude také informovat jednotlivé nemocnice o konkrétním navýšení. Pochválil za dobrou spolupráci Asociaci krajů. Nejlepšími hlídači jsou odbory a věří, že na to dohlédnou, protože peněz na zvýšení platů půjde do nemocnic dostatek.
Zamýšlí se nad vhodnou formou nemocnic. Ani obchodní společnosti, ani příspěvkové organizace nejsou ideální, proto v příštím roce ministerstvo předloží a prosadí zákon o veřejných neziskových nemocnicích, jehož součástí budou tabulky platových tarifů, které jsou nyní v příspěvkových organizacích.
Velké rozdíly v platech dělají problémy už dnes, protože do úhradové vyhlášky mají vstupovat jako objektivní veličina, ale rozdíly mezi některými obchodními společnostmi v krajích a fakultními nemocnicemi u některých profesí činí pět, šest tisíc korun. Potom je velký problém férově určit cenu za výkon.
S Marxovou začali spolupracovat na koncepci zdravotně sociální péče, byla ustavena pracovní skupina a Němeček věří, že se podaří to rozhraní mezi zdravotním a sociálním vyřešit. Krok A ve zdravotnictví se udělal, řeklo se, že veškerá zdravotní péče v sociálních zařízeních bude placena ze zdravotního pojištění. Dnes se tomu pojišťovny brání, protože cítí, že nebyl zrealizován krok B – veškerá péče sociální, která bezesporu v LDN a na ošetřovatelských lůžkách je, by měla být zase placena z finančního balíčku sociální péče, ale k tomu nedošlo. Je stále větší tlak na zdravotní pojišťovny, ale aby byly sociální náklady kryté ze sociálních zdrojů, tak to tady není.
Poděkoval za korektní, i když někdy velmi tvrdé jednání s vedením OS. Ale tak to má být.
V odpovědi na dotazy delegátů opakovaně zdůraznil, že všechny nemocnice, včetně soukromých, dostanou v úhradové vyhlášce peníze na zvýšení mezd. Odbory musí být dost tvrdé, aby si to uhlídaly.
***
Místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic Petr Fiala spolupráci s odborovým svazem v posledních letech označil za velmi přínosnou a plodnou a mezi výsledky, jichž se podařilo společně dosáhnout, vyzdvihl především záchranu nemocnic.
Nesouhlasil s názorem ministra financí Babiše, že ve zdravotnictví je dost peněz. Připomněl, že v České republice jde do zdravotnictví přes 7 % HDP, zatímco vyspělé evropské země dávají 10-11 % a USA dokonce téměř18 procent. Z toho vyplývá, že peníze do zdravotnictví je třeba přidat. Léky, materiál, energie i další nezbytnosti české zdravotnictví pořizuje ve světových cenách, takže na mzdy jde až to, co zbude, proto jsou mimořádně nízké.
Zdůraznil, že není u nás druhý takový odbor, kde se jedná o životy, a přitom je tak špatně placený, jako je sociální sféra. Je třeba konečně řešit přechod mezi sociální a zdravotní péčí. Možné řešení vidí například ve využití zahraničních zkušeností, například z německy mluvících zemích, kde při řešení téhož problému přistoupili ke zřízení ošetřovatelského pojištění. Myslí si, že je to jediné účinné řešení – zrušit některý z kolosů pojišťoven a převést ji na ošetřovatelskou pojišťovnu.
Ve zdravotnictví je určitě špatné, když se tuneluje prostřednictvím investic a vydávají se nehorázné ceny za přístroje a zdravotnický materiál, ale na zdravotnictví se velmi dobře přiživil i stát, když udělal devalvaci a zvýšil DPH. Zdravotnická a sociální zařízení se kvůli tomu dostávala do propadu, snižovaly se mzdy, odebíraly se příplatky.
Ve zdravotnictví se také tuneluje provozně – platí se nejrůznější outsourcingy, provoz nejrůznějších klinik, které dělají práci za obyčejné regionální a okresní nemocnice.
Pojišťovny jsou tady stát ve státě a dělají si, co chtějí. Chovají se, jako by ty peníze byly jejich. Rok 2013 byl z hlediska zdravotnických zařízení nejhorší, mnohá šla do propadu, ale v téže době se vybralo na zdravotním pojištění o 8,8 miliard korun více a kromě toho pojišťovny vydaly ještě 1,3 miliardy navíc. Kde všechny ty peníze jsou, když neskončily v nemocnicích?
Úhradová vyhláška ministra zdravotnictví Martina Holcáta lehce zabrzdila propad nemocnic, ale na zvýšení mezd nestačila, nemocnice pořád ještě zápasí se starými fakturami. Proto považuje za nezbytné, aby peníze na zvýšení mezd byly jasně vyčleněny.
Delegáti sjezdu vyzvali asociaci, aby apelovala na své členy, tedy jednotlivé nemocnice, aby nemocnice nejen zaměstnancům daly peníze na zvýšení mezd, ale aby přidaly všem zaměstnancům, nejen zdravotnickým profesím. Některé nemocnice totiž již avizovaly, že právě tak chtějí postupovat.
***
Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása poděkoval odborovému svazu a jeho vedení za spolupráci, označil ji za velmi bohatou. Tato spolupráce ukázala jedno – když se lidé spojí a domluví, mohou dosáhnout mnoho. Připomněl velké úspěchy společného boje proti asociálním reformám, proti rušení nemocnic, proti nadstandardu či za záchranu lázní.
Uvedl, že paní ministryně je velmi empatická a všichni mnoho slibují, ale ve skutečnosti se nic neděje a je paradoxní, že všechny antisociální reformy, které prosadil ministr Drábek, platí dál. Komunikace s Ministerstvem práce a sociálních věcí zatím není taková, jaká by měla být, a je velmi zklamán tím, co se na tomto ministerstvu děje.
Platová situace zaměstnanců sociálních služeb je opravdu tristní, ale tristní je i situace těch, kteří o nemocné a postižené rodinné příslušníky pečují v domácnosti, protože příspěvek na péči nebyl valorizován, jeho výše je stejná od roku 2006 a neodpovídá společenskému přínosu těchto osob. Požádal odborový svaz o podporu ve snahách o řešení tohoto problému.
Pokud jde o platy a mzdy v sociálních službách, je klíčové, že se musí změnit způsob financování sociálních služeb. Současný grantový systém nedává poskytovatelům sociálních služeb jistotu, že budou moci tuto službu dál provozovat, jsou limitováni tím, kolik od kraje dostanou. Nejlepším řešením by bylo sociální pojištění, pojištění na služby spojené se zdravotním pojištěním.
Ale to připravit vyžaduje nějaký čas a každá vláda má jen krátký čas – čtyři roky. Jestliže se za rok nic nestalo, tak se obává, že k takové změně v tomto volebním období nedojde. Proto je důležité vytvářet tlak na vládu a apelovat na ministerstva, aby v této věci pracovaly rychleji.
***
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula se na jednání sjezdu dostavil z porodnice, kde se mu přibližně v čase zahájení sjezdu narodil syn Matyáš. Přes tuto radostnou událost alespoň krátce přišel, aby ocenil nejen práci odborového svazu, ale i práci jednotlivých odborářů.
Řekl, že byl i s manželkou velmi, velmi spokojen s tím, jaké služby jim zdravotní sestry, porodní asistentky, lékaři a všichni další poskytovali. Váží si toho o to víc, protože ví, v jakých podmínkách zaměstnanci zdravotnictví pracují, co všechno se na ně valí, jak se umějí chovat někteří pacienti a také ví, kolik za to dostávají. Poděkoval za to, co zaměstnanci na všech pracovištích ve zdravotnictví a v sociální péči dělají pro nás pro všechny. Někdy je nadřízení nutí, aby v prvé řadě respektovali Hippokratovu přísahu a až teprve potom řešili, zda jsou schopni uživit rodinu. A to není fér. Měli by být hrdi nejen na to, jakou práci dělají, ale i na to, že když přijdou domů, mohou normálně žít a ne se bát a strádat a aby se jim k tomu někdy navíc ještě někdo vysmíval.
Kritizoval, že jednotliví ministři ze stejné koalice řeší na veřejnosti své spory, například nyní ministr financí a ministr zdravotnictví. Přitom je třeba řešit mnoho závažných věcí, například důchody.
Zároveň tvrdě odsoudil, že téhož dne sněmovní rozpočtový výbor navrhl zvýšit základní plat poslanců a senátorů o 8100 Kč, tedy asi o 14 %. Uvedl, že ještě z porodního sálu volal tiskové mluvčí ČMKOS a požádal ji, aby zveřejnila zprávu se sdělením, že to považuje za nehoráznost. Vidí maximální možnost přidání ve výši, jakou dostali státní zaměstnanci, tedy 3,5 %, maximálně 5 %, víc ani o korunu. A je to ještě za podmínky, že politici vyvinou tlak na soukromé společnosti, ať i ony zvednou mzdy alespoň o 5 %.
Navíc poslanci by se nejdřív měli zeptat lidí, co si myslí o jejich práci, o jejich navýšení platů, a potom teprve by si měli říct o nějaké přidání, maximálně o 5 %.
Zdůraznil, že v této souvislosti musí vyseknou hlubokou poklonu vedení OS za to, co absolvovalo kvůli hádání se o výši platů, co všechno se muselo dít od dubna letošního roku v diskusích, kdy se řešila otázka tabulek, kolik to bude, od kdy to bude, za co to bude, zda to opravdu bude, komu to bude, zda zvýšení platů vybojované pro sociální služby vůbec lidé dostanou do rukou.
Zdůraznil, že členové odborového svazu mají být hrdí na to, že jsou odboráři, a uvědomit si, že ti, kteří sami nic nedělají a často se ještě odborářům posmívají, jsou mravně níže. Tito lidé myslí jen sami na sebe, ale odboráři myslí i na jiné.
Kdyby nebyli zaměstnanci odborově organizováni, kdyby v České republice nebyly odbory, bylo by zde daleko hůře. Tam, kde jsou odbory, jsou platy v průměru na mediánu, tedy na střední mzdě, o 43 tisíc ročně výše než tam, kde odbory nepůsobí. Připomněl, že se někdy říká, že lidi se o odbory nezajímají. Do ČMKOS přitom vstupuje ročně 12 tisíc nových členů, což je násobek toho, co mají politické strany členů. Odbory mají tolik lidí, kteří do nich ročně vstupují.
Popřál všem pevné zdraví, ať mají v životě úctu i poděkování za svoji práci.
***
Místopředseda sociální komise Asociace krajů ČR Miloslav Čermák zdůraznil, že je také odborář, a připomněl spolupráci s odborovým svazem v minulém období, především v sociálních službách a při záchraně nemocnic. Řekl, že to, co se v té době v České republice dělo, co zažili s ministry Kalouskem či Drábkem, opravdu nemá obdoby. Za kraje vyjádřil přesvědčení, že lidé ve svých zařízeních zvýšené platy, ale i zvýšené mzdy opravdu dostanou.
***
Prezident Svazu pacientů ČR Luboš Olejár připomněl úzkou spolupráci na demonstracích, happeninzích a dalších akcích. Řekl, že společně s odbory bránili české nemocnice, české lázně, dožadovali se jednání ze strany ministra Hegera, dosáhli toho, že se zdravotnictví změnilo jinak, než zamýšleli předchozí ministři, zejména ministr Heger.
Omluvil se za ty pacienty, kteří jsou neukáznění, opilí nebo se ze zdravotních či jiných důvodů chovají nevhodně.
Zdůraznil, že svaz pacientů se velmi věnuje problematice léků, což těsně souvisí s prostředky na zvyšování platů. Připomněl, že po celou dobu pacientská organizace podporuje, aby při zvyšování platů nešlo jen o lékaře či o zdravotníky, ale o všechny zaměstnance ve zdravotnictví.
Vysoce vyzdvihl, že předsedkyně odborového svazu mnohdy za pacienty bojuje na tripartitách a dalších jednáních. Svaz pacientů nyní přichází s myšlenkou zřízení úřadu nebo institutu pacientského ombudsmana a požádal odborový svaz o podporu.
***
Předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů Martin Engel seznámil s postoji Lékařského odborového klubu k současné situaci ve zdravotnictví. Ocenil přítomnost tří zástupců vlády, ale dal najevo, že s jejich slovy, která se krásně poslouchají, nebyl příliš spokojen. Potěšilo ho, že v programovém prohlášení vlády je zdravotnictví bráno jako poměrně velká priorita, ale je třeba se podívat, co se děje ve skutečnosti. Problematika zdravotnictví na tripartitě není probírána tak často a tak důkladně, jak bylo slíbeno. S ministrem zdravotnictví Němečkem jedná nesmírně často, ale skoro vždy jsou stále v bodě nula.
Ministr Babiš na sjezdu předestřel problémy zdravotnictví, které on čerpal devět měsíců, ale odboráři mu je mohli říci první den ve funkci. Ministr Babiš je překvapen anomáliemi a nespravedlnostmi systému, ale odboráře nic z toho nepřekvapuje, oni v nich žijí mnoho let. Oni naopak vědí, že tady není skoro nic, o co by se dalo opřít, na čem by se dalo něco spravedlivě stavět. Popis událostí odbory slyšely mnohokrát, ale už je třeba slyšet nástin a termíny řešení, věnovat se řešení problémů a ne vzájemným bojům ministrů.
Otázka přesčasů zatím není řešená vůbec. Současný ministr problém zdědil, ale zatím k jeho řešení neudělal vůbec nic.
Vzdělávání mladých lékařů se také neřeší podle slibů a v nástinu návrhu zákona o vzdělávání lékařů, který nyní LOK dostal, jeho priority vůbec nejsou obsaženy. LOK chtěl, aby se co nejvíc vzdělávání odehrávalo na místních mateřských pracovištích, návrh je jiný a je zase urážkou běžných zdravotnických zařízení, protože to, co je v oblasti vzdělávání obsahem kmene, jsou schopni poskytovat všichni. Zároveň je třeba najít řešení, aby absolventi nebyli kvůli vzdělávání v nemocnicích v postavení nevolníků.
Řekl, že on celý život poskytoval zdravotní péči a nyní se bojí, kdo mu ji poskytne, až ji sám bude ve stáří potřebovat. To je ostuda především předcházejících vlád, ale ani tato problémy adekvátně neřeší.
Naléhavě varoval před dalšími odchody lékařů do zahraničí. Je přesvědčen, že čeští pacienti si zaslouží poskytování zdravotní péče českým personálem.
Zdůraznil, že LOK nechce být tím, kdo rozkližuje kolektivy, a že zvýšení platů a mezd LOK požaduje pro všechny zaměstnance ve zdravotnictví.
Moderátorka tohoto sjezdového bloku Ivana Břeňková za závěrečné sdělení poděkovala, označila ho za novou a úplně aktuální informaci, kterou členové odborového svazu velice rádi slyšeli.
***
Místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů Radka Sokolová uvedla, že od počátku své pracovní kariéry je členkou Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. Poděkovala odborovému svazu i jeho členům za práci, za to, že věnují čas a energii boji za lepší pracovní podmínky. Ví, že být členem odborové organizace je náročné a často nevděčné. Být profesionálem v odborech je také náročné, často nevděčné, ale hlavně je to zavazující.
Zdůraznila, že je třeba dál posilovat roli odborů v regionech, na pracovištích i ve společnosti, protože role odborů všude tam je naprosto neoddiskutovatelná.
***
Regionální tajemník evropské i celosvětové centrály odborových svazů veřejných služeb Josef Krejbych pozdravil delegáty sjezdu jménem nejvyšších představitelů Evropské odborové federace veřejných služeb (EPSU), která má kolem 8 milionů členů, i celosvětové federace (PSI), která má kolem 20 milionů členů. Vyzdvihl význam činnosti odborového svazu na evropské i celosvětové úrovni. Řekl, že tento svaz je v mezinárodních strukturách hodně vidět a od počátku tam hraje důležitou roli.
Protože má jako tajemník na starosti 10 zemí ze střední Evropy a západního Balkánu, asi 60 odborových svazů, může dobře srovnávat. Nevidí se příliš často, aby na sjezdu odborového svazu byli zástupci vlády, a to dokonce tři ministři, už to ukazuje, že odborový svaz má velice dobrou reputaci a velice dobré postavení
Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR je v evropských i celosvětových odborech velice kvalitně zastoupen. Místopředsedkyně odborového svazu Ivana Břeňková zastupuje všechny české odborové svazy ve Výkonném výboru EPSU. Je také členskou komise pro rovné příležitosti jak EPSU, tak i PSI – tam už zastupuje celý region střední Evropy a západního Balkánu. EPSU má čtyři stálé výbory, které pokrývají všechny veřejné služby, a Ivana Břeňková je členkou Stálého výboru zdravotnictví a sociální péče.
***
Předseda Slovenského odborového svazu zdravotnictví a sociálních služeb Anton Szalay řekl, že se na sjezdu cítí jako doma, a poděkoval za spolupráci v uplynulém volebním období. Vyřídil pozdrav od výkonného výboru slovenského odborového svazu i jeho dalších členů. Zdůraznil, že oba svazy jsou ve velmi úzkém kontaktu při realizaci projektů i na dalších akcích a řeší velmi podobné problémy.
Také na Slovensku jsou zaměstnanci v sociálních službách na spodních příčkách žebříčku odměňování. Zatímco průměrná mzda v národním hospodářství byla 824 eur, tak zaměstnanci v sociálních službách měli v průměru 584 eur, přitom vzdělanostní úroveň těchto lidí roste.
Snad jen pro lékaře se na Slovensku něco vyřešilo, protože za předcházející vlády bylo podepsané memorandum, podle něhož dostali lékaři třikrát zvýšení platů, ale šlo to na úkor ostatních zaměstnanců.
Uvedl, že by bylo velmi dobré, kdyby lidé kvůli svým mzdám nemuseli chodit do ulic. Vyjádřil obavu, že právě to nyní odboráře na Slovensku nejspíš čeká, protože předcházejícího dne jim na jednání vláda nabídla pro zaměstnance veřejných služeb a státní služby pouze 1 % nárůstu, takže odborový svaz asi vyhlásí stávkovou pohotovost.
Popřál všem hodně zdraví i štěstí a další úzkou spolupráci mezi oběma odborovými svazy.
***
Foto Jan Klír a Zbyněk Moravec
