Dobré ráno, je krátce po šesté a já se vracím z ranní procházky. Dneska nejedu nikam na inspekci, tak hurá k počítači. Naběhnul docela rychle, podívám se na příchozí e-maily, odpovím na ty z večera a dodělám poznámky k metodické pomoci ohledně pracovního úrazu, kterou jsem řešila včera cestou z Frýdlantu. Je to záležitost, co se táhne už dlouho. Zaměstnavatel si nechce plnit své povinnosti a chudák zaměstnanec marodí x měsíců a dostává jen nemocenskou.
Jsem ráda, že jsem přesvědčila maroda k akci. Je v právu, není důvod se zaměstnavatele bát, je normální chtít po něm činnost. Díky spolupráci s naší právničkou Štěpánkou Řandovou pán „jen“ přeposlal zaměstnavateli e-mail a hurá, v květnu mu vše doplatí.
Věřte si, proto máte odbory, proto máte nás, inspektory BOZP, abychom vám pomohli, stáli na vaší straně a vy jste nemuseli trpět nejen zdravotně, ale ani finančně.
Metodické pomoci jsou součástí naší práce, když nejezdíme po organizacích po inspekcích. Dotazy řešíme e-mailem, telefonem nebo se k nim dostaneme i na našich cestách. Jsou různého rázu od uznaných/neuznaných pracovních úrazů, nemocí z povolání, v loňském roce to bylo ve velké míře i hledání nejvhodnějších osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) – pracovní obuvi. Ta musí dobře sedět, musí chránit a je OSOBNÍ, není tedy kolující po směnách.
Některé pomoci jsou otázkou krátkého telefonátu, jiné pár půlhodinek a další si vyžádají i zpracování delších dokumentů, kde je potřeba se zaměřením na daný problém přesně definovat legislativu, o kterou se v řešení zaměstnanec s naší pomocí opře.
Kdo jiný by měl dodržovat nařízení a zákony než ten, kdo je kontroluje. Tak i já se musím po pár hodinách práce zvednout a „odpípnout“ si polední pauzu na jídlo a odpočinek. Dobře, trochu se odfláknu a rychlou chůzí mě čeká 625 metrů do mírného kopce na louku, kde dám vyběhnout své dvě psí dámy. Bonusem je získání vitamínu D, když nám svítí sluníčko tak krásně jako dneska. V jedné brožurce jsem četla, že 20minut je základ. To nám akorát vyjde a vracíme se 625 metrů zas domů. Zvířátka nechávám na zahrádce a jdu se pustit do plánů na další týden v příštím měsíci. Snažím se oznamovat měsíc dopředu, aby všichni měli čas se vyjádřit.
Rozešlu čtyři až šest mailíků, mezitím se z prvních vrací potvrzení, že se těší. Bohužel to už nebývá pravidlem a mám hned telefonát, že bezpečák nemůže a kam bych mohla inspekci přesunout. Člověk si řekne: „jasně, na další týden“. Když ale své e-maily posílám, už mám nějakou vizi, abych vzdálenější destinace spojila, případně jsem už domluvená na přesunech z předchozích měsíců. I smysluplný time management je součástí našich dovedností a není otázkou dvou minut.
Jako poslední bod dneška tady mám úpravy zákonů. Díky spolupráci s dalšími kolegy si posíláme úpravy a novinky v legislativě. Dohledávám, procházím a snažím se dostat do mozkových závitů. Od té doby, co jsem bezpečák a inspektorka, prakticky nečtu knihy. Když týdně přelouskám několik stran zákonů, nařízení a vyhlášek, jsem zralá tak na komiks.
Paráda, pomalu se blíží půl pátá. Zítra na inspekci kousek za Prahu. Budíka max na pátou, abych nestála dvě hodiny v koloně. Díky širokému záběru regionů poznám i krásy zákoutí, kam bych se normálně nedostala, a potkám lidi, kteří jsou přínosem pro naši společnost a pomáhají těm, kteří by sami být nemohli.
Těchto pár řádků jsem vám napsala, abyste viděli i jiné úhly, než jsou naše inspekce. Budu se těšit na viděnou.