Základním instinktem je přežít. Proto si dovolím tvrdit, že v letošním roce došlo na půdě odborového svazu k zásadnímu milníku. Po několikaleté spolupráci sekce pro práci s členskou základnou s Evropskou federací odborových svazů veřejných služeb (EPSU) se podařilo v rámci projektu získat finance na vznik pracovního místa a dosáhnout tak toho, že odborový svaz bude disponovat člověkem, který se bude na plný úvazek věnovat činnosti související s náborem a organizováním. Osobně toto považuji za velký úspěch odborového svazu, jelikož díky tomu máme možnost aktivně bojovat s nepříznivou situací, kterou většina z vás zná ze svých organizací. Stárnoucí členská základna, apatie zaměstnanců, nezájem mladých, vyčerpání zástupců ZO vedoucí ke skepsi a následně rezignaci v oblasti náboru a organizování. Mám možnost komunikovat s mnoha kolegy z jiných svazů. Některé svazy snižující členskou základnu neřeší vůbec, některé svazy si uvědomují, že by toto řešit měly, ale úplně nevědí, jak na to, aby to odpovídalo současné době. Jenom tím, že svaz si dal tuto problematiku jako jednu z priorit, nám dává šanci do budoucna nejen být, ale být i nadále silným a respektovaným odborovým svazem.
Může se zdát, že tuto událost zveličuji, ale věřte, není jednoduché kohokoliv přesvědčit, aby důvěřoval vaší práci natolik, že bude ochoten poskytnout finance. Díky postupným malým krůčkům se to nakonec podařilo. A jak to ve zkratce vlastně bylo? Před zřízením EPSU týmu Recruitment & Organising (R&O) v roce 2019, s kterým sekce spolupracuje, začala EPSU v roce 2015 rozvíjet svou práci v oblasti R&O sérií školicích seminářů, poradenstvím a podporou poskytovanou zkušenými organizátory. To se zpočátku týkalo Eddyho Stama v letech 2015-2016 (dříve z EPSU pobočky Abvakabo v Nizozemsku), až se vše vykrystalizovalo do současné podoby pod vedením Grega Thompsona (bývalého šéfa strategické organizace UNISON ve Velké Británii). Měl jsem štěstí, že díky odborovému svazu a EPSU jsem se od roku 2015 účastnil mnoha těchto zahraničních seminářů, školení a workshopů. Získané zkušenosti jsem využil jak v organizaci, kde jsem předsedou, tak v rámci činnosti sekce, kdy jsem se snažil přispět do mixu zkušeností dalších členů.
Postupně jsme v sekci několik let hledali správný postup, jak zastavit propad členské základny. Hlavní myšlenkou bylo podpořit a zefektivnit činnost všech, kteří se ve svých základních organizacích snaží zaměstnancům vštípit, proč je důležité, aby zaměstnance zastupovala odborová organizace. Limitem pro další smysluplnou činnost se stala absence člověka, který by pro odborový svaz mohl pracovat v této oblasti na plný úvazek. Aby to nevypadalo, že teď už půjde vše jako po másle, je třeba si uvědomit, že tento milník není konec, ale naopak začátek a závazek. Jsme na začátku dlouhé cesty a bude záležet především na nás v základních organizacích, zda naše organizace přežijí, či budou postupně zanikat, což bude mít fatální následky pro odborový svaz.
A díky tomu, že jsem dlouhodobě v činnosti sekce zainteresován, nemohu si odpustit trochu nostalgie a rád bych tímto článkem poděkoval všem, kteří kdy v sekci po dobu její existence pracovali a byli ochotni obětovat další čas ze svého volna. Děkuji vám, každý jste přispěl svým střípkem k současnému stavu věcí, který nám dává naději, že dokážeme být vyhledávanou a chtěnou organizací i pro další generace zaměstnanců.
Jan Šusta – vizitka
Je mi 41 let, jsem ženatý a mám dvě děti. Bydlím v Českých Budějovicích. Vystudoval jsem obor zdravotnický záchranář a od listopadu 2009 jsem zaměstnancem Nemocnice České Budějovice, a. s. Do odborů jsem vstoupil v roce 2012, členem výboru ZO jsem se stal v roce 2014, od roku 2015 jsem předsedou ZO, od května 2017 jsem plně uvolněným předsedou. Jsem předsedou krajské rady, členem RROS Jihočeského kraje a členem stálé delegace tripartity Jihočeského kraje. Relaxuji v rodinném kruhu a mezi přáteli. Mezi mé koníčky patří trénování fotbalové mládeže, hraní šipek, sledování sportu. Mám rád rockovou a metalovou hudbu, četbu a filmy.
