Je pondělí 8. dubna, stojím před budovou Altiero Spinelli v Evropském parlamentu v Bruselu, před srdcem rozhodování o zdravotnické politice v Evropě. Za hodinu budu mít projev na konferenci nazvané “Zdraví místo profitu”. Můj úkol? Upozornit na tikající časovanou bombu v českém zdravotnictví. Budu hovořit o směrování zdravotnictví v České republice, nedostatku zdravotnického personálu a zvyšující se potřebě zdravotnické péče.
S úbytkem personálu a narůstajícím počtem seniorů, kteří přirozeně budou potřebovat zvýšenou zdravotní péči, se jedná o kombinaci, kterou je třeba řešit s předstihem. Máme nejvyšší čas se na budoucnost připravit strukturálními změnami v systému, abychom zaměstnance ve zdravotnictví udrželi a také nabírali dostatek nových.
Nejsme ale jediní, kdo řeší tento problém. Je řada západních zemí, které mají stejný směr s úbytkem zdravotníků a zvyšující se potřebou péče. Někteří si nadělali i řadu jiných potíží, kterým se můžeme vyhnout. Například privatizace zdravotnictví může vypadat lákavě a nabízí zdánlivé řešení ekonomické zátěže státu. Realita je ale taková, že riziko otevírání nůžek mezi bohatými a chudými se odráží i v kvalitě a dostupnosti péče.
Také proto byla na místě diskuze o určité garanci Evropské unie v nepodkročitelném minimu a dostupnosti péče bez ohledu na zdravotní systém jednotlivých zemí. Zásadní otázkou byla také dostupnost léků, jejich ceny a schopnost EU být ve výrobě léčiv soběstačná. Závislost na dovozu léků ze zemí jako je Čína nebo Indie jsou reálným bezpečnostním rizikem.
Konference byla zakončena debatou mezi panelisty a členy publika o tom, jaké priority by si evropské politické skupiny měly stanovit, aby změnily směr evropských zdravotnických systémů. Konsenzus byl jasný: Evropa naléhavě potřebuje přesunout pozornost na bezpečné personální zajištění, veřejné financování, právo na zdravotní péči pro všechny a ukončit komercializaci zdraví a péče.
Byla pro mě nesmírná čest, že jsem mohl být součástí diskusního panelu, hovořit o vizích a hájit zájmy převážně českých zdravotníků, bez kterých se u nás neobejdeme.