V posledních několika letech proběhly některé změny ohledně pracovnělékařských prohlídek a jejich konání včetně periodicity a další změny se chystají. Dané téma má více souvislostí, zmiňované je již v zákoně č. 262/2006 Sb., v zákoníku práce, kde v §103 je uvedeno: „(1) Zaměstnavatel je povinen a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti“
Tento základní princip vychází i z úmluvy Mezinárodní organizace práce o tzv. závodních lékařských službách, která byla ratifikována i naší republikou a byla transponována vyhl. č. 145/1988 Sb. V dokumentu se mimo jiné ukládá povinnost dohlížet na zdraví pracovníků v souvislosti s prací.
Aby zaměstnavatel mohl naplnit svou povinnost, je jasné, že než přijme nového zaměstnance, musí ho před nástupem poslat na lékařskou prohlídku, aby věděl, zda danou pozici může vůbec vykonávat. Tato skutečnost se samozřejmě váže i k prohlídkám periodickým, jelikož zdravotní stav zaměstnance se může v čase měnit. Je tu sice povinnost zaměstnance zdravotní změny vázající se k výkonu práce nahlásit zaměstnavateli, potažmo vedoucímu, ale ani samotný zaměstnanec o nich nemusí vědět.
Podrobnosti vstupních a periodických prohlídek nám definuje vyhláška č. 79/2013 Sb., vyhláška o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče).
„§ 10″
(1) Vstupní prohlídka se provádí za účelem zajištění, aby k výkonu práce v podmínkách s předpokládanou zdravotní náročností nebyla zařazena osoba ucházející se o zaměstnání, jejíž zdravotní způsobilost neodpovídá zařazení k předpokládané práci.
(2) Vstupní prohlídka se provádí kromě případů stanovených zákonem též před změnou druhu práce nebo před převedením zaměstnance na jinou práci, pokud jde o práci vykonávanou za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena zdravotní způsobilost zaměstnance. Odlišnými podmínkami se rozumí navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden nebo jejich změna, popřípadě zařazení k výkonu rizikové práce.
Od ledna 2023 vstoupila v platnost změna periodicity a povinnosti realizace a účasti na periodických lékařských prohlídkách. V kategorii první a druhé nerizikové již periodické lékařské prohlídky nejsou povinné a mohou být vykonávány pouze, pokud to zaměstnavatel nebo zaměstnanec vyžadují. Povinnost zůstala zachována pouze u rizikových prací a prací, kde se vyskytují tzv. „profesní rizika“.
Ta jsou nyní definována v části II přílohy vyhl. č. 79/2013 Sb., která dozná také výrazných změn.
Pro obor našich činností je podstatné, že do této skupiny prací spadá například práce ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociálních služeb a práce v dalších zařízeních obdobného charakteru, jejíž součástí je obvyklý přímý kontakt s klienty nebo pacienty. Zde i v budoucím znění vyhlášky budou prohlídky povinné.
Výjimkou jsou práce, které spadají krom jiných rizik i pod profesní rizika definovaná Přílohou zmíněné vyhlášky, a to částí II. Mezi daná profesní rizika spadá například práce ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociálních služeb a práce v dalších zařízeních obdobného charakteru, jejíž součástí je obvyklý přímý kontakt s klienty nebo pacienty. V takovém případě jsou prohlídky stále povinné, z tohoto titulu je stanovena periodicita na 2 nebo 4 roky se zohledněním věku – delší lhůta pro zaměstnance do 50. let věku.
Proti přechodu periodických lékařských prohlídek z obligatorního (povinného) režimu do fakultativního (dobrovolného) protestovaly odborné lékařské společnosti i odbory, mimo jiné i s poukazem na konflikt s § 103 zákoníku práce, jak je zmíněno v úvodu, který zrušen ani pozměněn nebyl. Pokud tedy zaměstnavatel nevyšle zaměstnance na periodickou prohlídku, není schopen erudovaně prohlásit, že daný zaměstnanec je stále schopen svou práci vykonávat.
K tomu nutno poznamenat, že na zaměstnavateli stále zůstala zodpovědnost a pokud se rozhodne tento nový princip uplatňovat, vystavuje se riziku například regresních postihů ze strany zdravotních pojišťoven, kdy bude obtížně prokazovat, že zajistil naplnění litery § 103 třeba ve vazbě na hodnocení rizik. I v kategorii 1. můžou existovat rizikové faktory nepostižené v příloze vyhlášky – viz například skladník, občas také musí vylézt do třetího patra regálu, přičemž nikdo neví, jestli má v anamnéze závratě nebo epilepsii a odkaz, že „jsme nemuseli zjišťovat jeho zdravotní způsobilost“, může být úspěšně napaden a případné náklady za úraz vzniklý pádem ze schůdků půjdou k tíži zaměstnavatele.
V rámci našich inspekcí tedy doporučujeme, aby se nastavení prohlídek neměnilo a bylo stále zachováno. To znamená pro kategorii 1: první jednou za 6 let, nebo jednou za 4 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku, nebo u kategorie 2 nerizikové jednou za 4 roky, nebo jednou za 2 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku.
Představa některých zaměstnavatelů, jak ušetří náklady a administrativu, může být velmi krátkozraká, z našich poznatků víme, že případy regresních postihů jsou častější, než jsme byli zvyklí.
Velmi kladně jako svazoví inspektoři BOZP hodnotíme přístup většiny zaměstnavatelů, kteří stále posílají na periodické prohlídky všechny zaměstnance bez ohledu na kategorii práce a jejich profesní rizika. Rozumných zaměstnavatelů je poměrně značné procento, možná i proto, že si uvědomují výše uvedená rizika.
Bohužel zákonodárná mašinérie se nevzdává a je v pokročilé fázi legislativní proces novelizace zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, který zasahuje i do oblasti pracovnělékařských služeb.
Ministerstvo zdravotnictví, které je předkladatelem novely, by rádo u nerizikových prací dalo stejnou benevolenci ke vstupním lékařským prohlídkám. Daná skutečnost je velmi alarmující, jelikož pokud by nový zaměstnanec na vstupní prohlídku nešel, bral by se jeho stav jako „je zdravotně způsobilý“, pokud nebude zjištěn opak, ale kdo to může určit? Zaměstnanec? Zaměstnavatel? Na koho potom bude odpovědnost za poškození zdraví ať úrazem nebo nemocí z povolání? Proti tomu silně protestovaly odborné lékařské společnosti a odbory, včetně našeho odborového svazu.
Od politiků občas slýcháváme argument, že přeci každý občan může jednou za dva roky prostřednictvím svého praktického lékaře požadovat kontrolu svého zdravotního stavu a tudíž by každý měl být odpovědný za své zdraví sám. Ze zkušeností Společnosti pracovního lékařství víme, že k tomu se nechá přesvědčit asi 40% občanů, ale úvaha je lichá zejména z jiného důvodu. Pokud se podíváme na praktickou stránku věci: pokud přijdu ke svému lékaři, co se mnou provede – základní vyšetření, změří tlak, natočí EKG, provede základní laboratorní vyšetření a vzhledem k věku mě možná pošle na kolonoskopii. Ale už neví, že pracuji u montážní linky, kde vykonávám opakované pohyby spojené s tlakem na zápěstí, takže by se měl zaměřit i na preklinické příznaky karpálního syndromu, jenž je v ČR nejčastější nemocí z povolání. Praktický lékař, na rozdíl od smluvního lékaře zaměstnavatele, nemůže znát pracovní charakteristiku všech 5000 lidí, co má v kartotéce. Právě proto zákon hovoří o „specifických zdravotních službách“, jejichž smyslem by mělo být, mimo jiné i včasné zchycení zdravotních změn, takže pravděpodobnost, že skončím, v popisovaném případě, s karpálem na operačním stole by měla být zásadně nižší.
Ještě v připomínkovém řízení byly připomínky v tomto směru zamítnuty, nyní však došlo k posunu, který by vstupní lékařské prohlídky ponechal jako povinné i u kategorie 2. Vedle spolupráce se Společností pracovního lékařství jsme překvapivě podporu měli i u Ministerstva práce a sociálních věcí, které si zřejmě uvědomuje konflikt původně zamýšlené úpravy se zákoníkem práce a mezinárodními úmluvami. Ve stejném smyslu naši zástupci a MPSV vystoupili na posledním zasedání Rady vlády pro BOZP.
Pokud nedojde ke změně při projednávání v parlamentu, byly by vstupní lékařské prohlídky povinné v těchto případech:
Práce v kategorii druhé (nerizikové)
Práce v rizikových kategoriích (2R, 3, 4)
Práce, při nichž se vyskytují tzv. profesní rizika.
Samostatně je upravena práce s diisokyanáty (například montážní pěny, některá lepidla, tmely), kde zůstává povinnost vstupní i periodických prohlídek (první periodická po třech měsících od nástupu do práce, pak každoročně).
K výrazné změně v seznamu profesních rizik dojde v novele vyhlášky, kde bude zcela jinak upravena problematika zejména v bodě 11, který se, vedle jiného, dotýká práce s chemickými látkami a směsmi. Abychom Ministerstvo zdravotnictví jen nehaněli, tak stojí za zaznamenání, že zde byly akceptovány připomínky odborů.
Nutno znovu podotknout, že NENÍ ZRUŠENA možnost provádět vstupní a periodické prohlídky i v těch případech, kde nejsou povinné. Je to na rozhodnutí zaměstnavatele nebo i zaměstnance, kteří je mohou požadovat. Pokusy o degradaci péče o zdraví zaměstnanců budeme i nadále odmítat, riziko je neúměrně vysoké proti krátkodobému prospěchu a rozumný zaměstnavatel na sebe jistě toto riziko nevezme. Většina z osob odborně způsobilých v prevenci rizik tzv. bezpečáci, s námi jistě budou souhlasit. Taková změna by byla velkým krokem zpět.
Barbora VANČUROVÁ, svazová inspektorka BOZP
Zbyněk MORAVEC, emeritní inspektor BOZP OS, nyní specialista BOZP ČMKOS a člen Rady vlády pro BOZP
