Ve středu 13. listopadu jsem se na Ministerstvu zdravotnictví zúčastnil kulatého stolu k reformě psychiatrické péče. Účastníci byli seznámeni s průběhem reformy z pohledu Ministerstva zdravotnictví i z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí. Shlédli jsme prezentace MUDr. Simony Papežové i Mgr. Jana Vrbického. Přítomni byli zaměstnanci psychiatrických nemocnic i jejich ředitelé.
Reforma má v průběhu příštích let umožnit pacientům psychiatrických nemocnic opustit tato zařízení a za pomoci ambulantní, komunitní i sociální podpory návrat do přirozeného prostředí. Cíl to jistě smělý a náročný.
V prezentacích zaznělo, že žádný zaměstnanec nemusí mít strach o práci, neb personální náročnost je vysoká a již dnes personál všech úrovní chybí (rozuměj psychiatrů, sester, aktivizačních, pečovatelů – tedy napříč spektrem všech profesí). Budou potřeba nové prostory, nové instituce, nový přístup k nemocným, destigmatizace onemocnění.
Nikde však nebyla zmíněna oblast přednemocniční péče v případě akutního stavu, která dopadne na zdravotnickou záchrannou službu.
Představitelé obou ministerstev byli nemile překvapeni sdělenou realitou dopadu reformy sociální péče na ZZS. Záchranná služba jezdí do mnohých pobytových zařízení sociální péče a převáží klienty těchto zařízení se zdravotními problémy do nemocnic. Je-li pobytové zařízení sociálních služeb definováno jako zprostředkování sociální pomoci klientům a vytvoření prostředí blízkého domácímu, lze předpokládat, že na zvýšenou teplotu bude personál schopen podat dostatek tekutin a doporučit základní medikaci (například antipyretika), třeba po konzultaci s dostupným zdravotnickým pracovníkem, tak jak by to každý sám provedl doma.
Z převozu nemá profit pacient (čeká jej „nemocniční kolečko“, přeplněná příjmová interní ambulance, biochemie, doporučení postupu, cesta zpět do zařízení po několikahodinovém pobytu v nepohodlí). Profit nemá ani nemocnice, neb je zahlcena a zde řeší případ, který zdaleka nepatří na příjmovou ambulanci nemocnice. Profit nemá ani ZZS, neb sice došlo k zhoršení stavu a vyjet posádka musí, ale již nemůže pacienta ponechat na místě (lékař zde nezasahuje, výjezd nesplňuje kritéria náročnosti), a posádka bez lékaře ani nesmí takto medikovat.
ZZS sama zápasí s problematickým akutním nedostatkem lékařů a zde se připravuje další nekontrolovaná vlna budoucích náročných a systémově neřešitelných výjezdů. Již dnes je značně problematické dostat pacienta do psychiatrické nemocnice, neb tato zařízení přijímají jen pacienty ve fázi ohrožení života sebe nebo bezprostředního okolí, a to ještě jen v probíhající aktivní fázi.
Nelékařský personál ZZS nemá kompetence, ale ani kapacitu, tyto náročné stavy odpovědně a systémově řešit. Nelékaři ZZS musí zvládat celé široké spektrum akutních stavů od dechových, interních, neurologických, porodních, úrazových dějů, přes život zachraňující úkony až po podezření na úmrtí. Zde se jejich, již tak enormně široké spektrum činností a dovedností, má rozšířit o vysoce specializovaný obor, jakým psychiatrie je.
Tyto a mnohé další otázky nebyly na kulatém stole odpovězeny, takže jsem se zúčastnil dne 18. listopadu semináře svazové sekce sociál k témuž tématu. Spektrum dotazů kolegyň a kolegů ze sociálních služeb na stejné zástupce ministerstev vedly k tomu, že je dohodnuto další jednání v prosinci, kde se budeme aktuálním vývojem a dopadem do jednotlivých služeb intenzivně zabývat a hledat východisko z této situace.