Ve dnech 14. a 15. února jsem se spolu s předsedou Evropské rady zaměstnanců AGELu a předsedou Sdružení odborových organizací skupiny AGEL Pavlem Michnou a MUDr. Michalem Lišaníkem z LOK-SČL AGEL zúčastnil v Bruselu mezinárodní konference na téma Prosazování práv zvláštních vyjednávacích výborů, evropských rad zaměstnanců a rad zaměstnanců, kterou pořádal Evropský odborový institut.
V úvodu zazněly informace o generální stávce, která se uskutečnila v Bruselu o den dříve. V Belgii byla stanovena automatická indexace mezd v závislosti na inflaci (meziroční nárůst o 0,8 % nad inflaci), kterou současná vláda chce zrušit. Zajímavá byla i informace, že šlo o celonárodní stávku včetně toho, že se přestalo stáčet pivo. V současné době probíhají další jednání mezi vládou a odbory i s ohledem na to, že v květnu se v Belgii budou konat volby.
Po těchto informacích pak začal vlastní program konference. V prvním bloku zazněly praktické zkušenosti kolegů z evropských rad zaměstnanců týkající se sporů s vedením.
První informace se týkala situace v letecké společnosti, kde vedení společnosti chtělo přesunout některé činnosti do jiných zemí bez projednání s evropskou radou zaměstnanců. Evropská rada se obrátila na soud, protože vedení společnosti nedodrželo povinnosti týkající se projednání a informování. Soud dal za pravdu členům evropské rady zaměstnanců a nařídil společnosti, aby byly členům evropské rady zaměstnanců požadované informace předány.
Zde bych chtěl zdůraznit, že soud by měl probíhat v té zemi, podle jejíž legislativy byla dohoda o evropské radě zaměstnanců uzavřena. V tomto případě se soud konal v Belgii a pokud by vedení společnosti neuposlechlo rozhodnutí soudu, hrozila by společnosti vysoká pokuta.
Další informace týkající se podobné problematiky zazněly i od zástupců evropských rad dalších společností (Švédsko, Nizozemsko).
Pro případné soudní spory je velice důležité, jaké ustanovení je v dohodě o ustanovení evropské rady zaměstnanců mezi ústředím a vyjednávacím výborem – například místo, četnost a trvání jednání evropské rady zaměstnanců, úkoly, oprávnění a povinnosti evropské rady zaměstnanců a ústředí při společném jednání, způsob svolávání schůzí, financování apod. Je také velice vhodné si v dohodě sjednat i právo členů evropské rady zaměstnanců na školení, přizvání experta na jednání evropské rady zaměstnanců a právo na tlumočení (vedení společnosti se někdy brání zajištění tlumočení) – s tím, že náklady hradí zaměstnavatel. Je to důležité i proto, že činnost člena evropské rady zaměstnanců vykonávají zaměstnanci v pracovní době a pokud nejde o uvolněné funkcionáře, mohou mít se zaměstnavatelem problémy.
Pro případný soudní spor je důležité mít písemné podklady, nestačí jen ústní sdělení, proto je třeba si například způsob předávání informací zakotvit právě v této dohodě. Je nanejvýš potřebné si ošetřit, jaké informace a v jakém rozsahu zaměstnavatel bude evropské radě zaměstnanců předávat a jaké projednávat.
V ČR je možné i ustanovit evropskou radu zaměstnanců podle § 296 zákoníku práce. Pak platí ustanovení zákoníku práce, že nejméně jednou za kalendářní rok je ústředí povinno na základě zprávy, kterou vypracuje, projednat s evropskou radou zaměstnanců různé stanovené záležitosti jako je kupříkladu ekonomická a finanční situace zaměstnavatele (skupiny), pravděpodobný vývoj činnosti, výroby, prodeje a zaměstnanosti, investice, podstatné změny organizace práce a technologie, významná opatření vůči zaměstnancům, zejména hromadné propouštění apod.
Evropská rada zaměstnanců musí být dále neprodleně kontaktována v případě výjimečných okolností (zejména zrušení, zánik nebo převod zaměstnavatele nebo jeho části, hromadné propouštění atd.), které mají podstatný vliv na zájmy zaměstnanců, a na její žádost s ní musejí být projednána potřebná opatření. Tato ustanovení je proto velice vhodné také ukotvit do dohody.
V některých případech se stává, že vedení společnosti informace, které evropská rada zaměstnanců požaduje, pokládá za důvěrné a nechce je předat. Ve směrnici EU2009/38/ES o evropských radách zaměstnanců se uvádí, že každý členský stát stanoví, že ústřední vedení umístěné na jeho území není ve zvláštních případech a za podmínek a omezení určených vnitrostátními právními předpisy povinno podávat informace, pokud jsou takové povahy, která by mohla podle objektivních kritérií vážně narušit nebo poškodit fungování dotyčných podniků.
V některých zemích se to týká pouze obchodních tajemství, ale zaměstnavatelé se snaží využít tohoto ustanovení a směrnice GDPR i v jiných případech. Proto Evropský odborový institut v současné době provádí šetření, jak byla směrnice EU ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) implementována do legislativy jednotlivých členských zemí EU.
Složení evropské rady zaměstnanců se v zemích EU liší podle legislativy jednotlivých zemí, v některých zemích mohou jmenovat do evropské rady zaměstnanců i zástupce managementu.
Zde bylo pro mne poněkud překvapivé doporučení, že je výhodné, aby v evropské radě zaměstnanců byly zastoupeny i odbory.
Konference se zúčastnili také další zástupci evropských rad zaměstnanců z České republiky (energetika, finanční sektor, sklo a keramika) a všichni přítomní zástupci ČR se shodli na tom, že pro nás je nepřijatelná myšlenka, že by v evropských radách zaměstnanců nebyly odbory zastoupeny.
Na konferenci byla otevřena i otázka financování případných soudních sporů. V EU působí 1135 evropských rad zaměstnanců, ale pouze 8 z nich má v dohodě zakotveno financování soudních sporů. Evropská rada zaměstnanců působí u zaměstnavatele vedle odborových organizací. Nedostatek finančních prostředků evropské rady zaměstnanců na soudní žaloby se často uvádí jako hlavní překážka pro podniknutí tohoto právního kroku. V některých zemích evropské rady zaměstnanců spolupracují s odbory, a ty pak mohou soudní spor financovat.
Za sebe mohu říci, že toto sdělení na mne působilo tak, že nastává i situace, kdy evropské rady zaměstnanců a odbory jsou „konkurenční“ organizace. Neumím si představit, jak by tato opatření fungovala u nás. Překvapilo mne také sdělení, že pokud zasedají v evropské radě zaměstnanců i zástupci managementu, tak není možné řešit případné spory mezi evropskou radou zaměstnanců a vedením společnosti soudní cestou.
Na závěr bych chtěl konstatovat, že problémy týkající se informování, projednání a další problematiky mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavateli jsou podobné napříč celou Evropskou unií. I proto je důležité si na takových akcích předávat informace a zkušenosti, které pak mohou evropské rady zaměstnanců využít při své významné a důležité činnosti.
Foto autor
