Kam kráčí naše zdravotnictví, nebo spíše kam se řítí? Doufám, že ne ke svému konci. Na jednání s premiérem Andrejem Babišem a ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem se zástupci odborů padlo, že co se týče záchrany našeho zdravotnictví, je již po dvanácté. Přesto pevně věřím, že ještě stále je šance na jeho záchranu.
Samozřejmě nebude vůbec jednoduché zachraňovat to, co se několika předchozím vládám celkem úspěšně a systematicky dařilo ničit tím, že nereagovaly ani na upozornění, ani na různé formy protestů, na potřebu stabilizovat personál v nemocnicích nejen přidáním do platových tabulek, ale i zajištěním, aby se přidávalo i tam, kde jsou odměňováni mzdou. Vše začalo změnou sítě státních nemocnic na různé formy obchodních společností patřících krajům, městům, nebo jednotlivcům.
Když je politici transformovali, říkali nám, že hlavním důvodem je, že v obchodních společnostech budou moci konečně zaměstnance odměnit lépe než doposud, když jsou limitováni platovou tabulkou. Odbory už tehdy upozorňovaly, že opak je pravdou a že dojde ke zhoršení podmínek pro zaměstnance. Zaměstnanci jsou to jediné, na čem se dá nejlépe ušetřit.
Nechtěli jsme změnu, podepisovali jsme petice. Nic nepomohlo a transformace na obchodní společnosti, až na pár výjimek, proběhla. Bohužel, naše obavy se naplnily. První, na čem se začalo šetřit, byly mzdy běžných zaměstnanců. Přilepšili si jen členové úzkých managementů a správních rad, které vznikly.
S nízkým finančním ohodnocením se vytrácela i prestiž povolání ve zdravotnictví. Jakékoliv navýšení mezd v obchodních společnostech je vykoupeno obrovským úsilím odborářů a mnohdy až nedůstojnými průtahy v jednáních, vyhrožováním a nářky o krachu těchto společností, které na svůj provoz získávají prostředky z veřejného pojištění a, bohužel, mnohdy je ze systému vyvádějí pryč, místo aby byly reinvestovány ve prospěch zlepšení služeb pro pacienty.
Postupně tak dochází k rozevírání nůžek mezi platy a mzdami. Někteří zaměstnanci, především z řad nelékařů, začali odcházet. V tom lepším případě do příspěvkových organizací, v tom horším úplně mimo zdravotnictví. Velký vliv na toto má i změna vzdělávání, sestry začaly studovat na vysokých školách. Dnes mají sice titul a teoretické znalosti, ale chybí jim praxe u lůžka. Nejsou připravené na realitu. Odmítají vykonávat některé úkony spojené s ošetřováním pacientů. Po absolvování studia většina z nich očekává vedoucí funkci. Některé sestry vysokou školu studují při zaměstnání, ale pokud nemíří na managerské pozice, je to duplicitní vzdělání. Zákon č. 96/2006 Sb. hovoří jednoznačně, že jsou tato studia postavena na stejnou úroveň. Stále vykonávají stejnou práci a mají stejné kompetence. Studiem na vysoké škole získávají stále jen odbornou způsobilost. Specializaci si musí vystudovat jinde.
Dnes mají personální problémy už i příspěvkové organizace. Po lékařích chybějí všeobecné sestry, dětské sestry, porodní asistentky, laboranti i pomocný zdravotnický personál. O dělnických a celkově nezdravotnických profesích nemluvě. Nemocnice si personál začínají přetahovat.
Ve výhodě jsou stále ještě zařízení, kde jsou zaměstnanci odměňováni platem. Je třeba sjednotit odměňování ve zdravotnictví pod plat. Není správné, že za stejnou práci, navíc financovanou ze stejného veřejného pojištění, jsou zaměstnanci odměňování různě. A rozdíl činí až několik tisíc měsíčně. Pokud si sestra může vybrat, nastoupí do příspěvkové organizace, nebo nenastoupí do zdravotnictví vůbec. K nám na oddělení již několik let nenastoupila žádná absolventka. Začínají chybět i dělnické a ostatní profese nutné pro fungování celé nemocnice.
Pokud vláda dál bude čekat, jak to dopadne, a neučiní zásadní kroky ke stabilizaci personálu v nemocnicích, budou ředitelství nemocnic jediná oddělení, která se nebudou potýkat s personální krizí.
Minulá vláda slíbila přidat i v roce 2019 deset procent do tarifů všem zaměstnancům ve zdravotnictví. Ta nynější se k tomuto slibu nehlásí a tvrdí, že je potřeba diferencovat růst mezd dle potřeb trhu. Je zvláštní, že třeba Škoda Auto pro letošní rok plánuje růst mezd o 15 % plus další bonusy. A to zdaleka není nejvyšší číslo v ČR. Ti, co bdí nad zdravím národa, si podle současné vlády 10 % nezaslouží?
Současný premiér Andrej Babiš v minulé vládě také byl a sliboval plošných 10 % pro všechny. Co se od voleb změnilo? Byly to tehdy jen plané předvolební sliby? Přidat chce jen tam, kde chybějí sestry a je to potřeba. No sestry ale přece chybějí prakticky všude. Ty, co zůstávají, pracují i za ty, co chybějí, a jsou vlastně za svoji loajalitu ještě potrestány. Nezbývá jim čas na osobní volno, rodiny, koníčky.
Vlastně žijí v práci a mezi směnami jen těžce regenerují síly na další směnu. Jsou přepracované, unavené, vyčerpané. Chce vláda čekat na fatální selhání jednotlivců nebo systému? Nebo je potřeba znechutit i ten zbytek personálu v nemocnicích, aby odešel jinam? Pak už ale nebudeme mít zdravotní systém, který nám svět závidí, pak už nebudeme mít žádné zdravotnictví, nebo jen pro ty, kteří si jej budou moci dovolit zaplatit.
Nejsem ani manager, ani ekonom, jen si umím spočítat, že pokud teď vláda nevyřeší otázku odměňování ve zdravotnictví, bude ji to později stát mnohem více než teď. Bude muset na něco nalákat zaměstnance zpět a hlavně sestry. Bude třeba znovu pozvednout prestiž tohoto povolání. Protože sestra může vykonávat spoustu různých profesí, sestru však může dělat zase jenom sestra. Nenahradí ji ani prodavačka, ani úřednice, ani dělnice. Nenahradí ji ani zaměstnanci z ciziny, jazyková bariéra je u sestry fatálním handicapem. A aby mohli zdravotníci dělat dobře svoji profesi, musí být spokojení, odpočinutí a dobře ohodnocení. Protože jejich práce je odpovědná, náročná, stresující a namáhající, přesto naprosto nezbytná.