Čas strašně letí, kdybych nebyla pozvána na Výroční vědeckou konferenci spojenou s připomenutím 10. výročí vzniku Krajské zdravotní, a. s., vůbec bych si neuvědomila, že je za Krajskou zdravotní, a. s., první dekáda.
Akce se konala v Rytířském sále na ústeckém hradě Střekov. Ceny Vědecké rady Krajské zdravotní převzali nejúspěšnější jednotlivci a kolektivy z řad lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků.
Jedenáct významných osobností spojených s činností Krajské zdravotní převzalo Pamětní list a plaketu. Neměla jsem ani tušení, že budu zahrnuta mezi významné osobnosti, že mi bude předáno ocenění. Prostě se to stalo. Kdyby mě to kdokoliv sdělil před akcí, žádala bych ocenění pro celý vyjednávací tým, pro všechny zástupce, kteří vyjednávali a vyjednávají za zaměstnance Krajské zdravotní. Nestalo se tak, ocenění jsem převzala za všechny kolegyně a kolegy vyjednávacího týmu.
Po předání cen byla kulturní část, na pódium vstoupilo nádherné trio Inflagranti, hudba byla úžasná a já vzpomínala na roky, které jsme s kolegou JUDr. Vratislavem Tomkem strávili na cestách Praha – Ústí nad Labem, na naše společné diskuse o kolektivní smlouvě, na to, jak jsme se navzájem hlídali, abychom neřekli něco špatně nebo neuhnuli ze zadání, které jsme měli od našich odborářů nemocnic, jak mě pod stolem kopal, když jsem se rozjela a používala více selský rozum než právo, jak jsme se dohadovali se zástupci odborů nemocnic, jak jsme toho často měli všichni plný zuby a věděli, že o tom všem snažení ostatní zaměstnanci nevědí a my ani nemáme možnost a čas jim to říct…
Vzpomněla jsem si na všechny kolegyně a kolegy, kteří s námi ta jednání začali. Děkuji všem, že jsem je potkala a měla možnost s nimi být.
Připomněla jsem si dobu, kdy se začaly převádět nemocnice, příspěvkové organizace krajů, na akciové společnosti. V té době jsem byla zaměstnanec svazu. Věty typu bude lépe, zaměstnanci budou oceněni podle zásluh, konečně nebudeme vázáni platovými tarify, se již protínaly se zkušenostmi, jak se zaměstnancům nemocnic, které jsou obchodními společnostmi, snižují základní mzdy.
Připomněla jsem si dobu, kdy se na mě obrátil kolega MUDr. Pavel Zubina s návrhem vytvořit vyjednávací tým pro vyjednávání společné kolektivní smlouvy. Ve vyjednávacím týmu byli a jsou zástupci, předsedkyně a předsedové odborových organizací našeho svazu z Děčína, Chomutova, Mostu, Teplic a Ústí nad Labem. V týmu byli a jsou zástupci LOK–SČL.
První kolektivní smlouva se tvořila již rok před ustanovením Krajské zdravotní, a. s. Jednání byla tvrdá, a to nejvíce v oblasti odměňování, my šli do jednání s cílem udržet systém odměňování platem, a to se podařilo.
Vyjednávací tým pracuje i po 10 letech, získal mnoho zkušeností, vytvořil si silné mezilidské vztahy, stali jsme se kamarády.
Kdybych to měla shrnout, ocenění si zasloužíme, a to všichni, zástupci zaměstnanců ze všech odborových organizacích svazu. Sledovat právní předpisy, jít do konfliktů, do kterých bychom se, nebýt v odborech, nedostali, slyšet kritiku a téměř žádnou pochvalu, jednat za všechny zaměstnance, kteří nejsou v odborech, přesto očekávají nejvíce za svůj žádný vklad či podporu – to chce kuráž.
