Zdá se to neuvěřitelné, ale zákoník práce se v oblasti pracovní doby ve zdravotnictví opět změnil, a to po pouhých osmi měsících, když relativně nedávno (ke konci r. 2023) vstoupila v účinnost tehdejší novinka v podobě tzv. 24hodinových super-služeb ve zdravotnictví. Již samotný fakt, že původní zákonná úprava super-služeb ve zdravotnictví měla „jepičí život“ v trvání jen pár měsíců, je dostatečně výmluvný a svědčí o tom, že narychlo připravená úprava nebyla pro potřeby praxe dostatečně promyšlena.
Zákoník práce se v souvislosti s aktuální novelou navíc stává smutným rekordmanem v tom smyslu, že nynější novela provedená zákonem č. 230/2024 Sb. byla ve Sbírce zákonů vyhlášena dne 31. 7. 2024 odpoledne a vstoupila v účinnost hned ode dne 1. 8. 2024. Jinak řečeno, zaměstnancům, zaměstnavatelům, odborovým organizacím a dalším adresátům zákoníku práce byla dána k dispozici „fůra času“ – pouhých několik hodin k tomu, aby na tuto podstatnou novelu stihli zareagovat, například změnit způsob rozvrhování pracovní doby, aktualizovat mzdově-personální software pro nový typ příplatků, aktualizovat příslušné dohody o super-směnách atd. Přitom ve slušné společnosti bývá dobrým zvykem poskytnout přiměřenou dobu, zpravidla několika měsíců (minimálně však několik týdnů), mezi okamžikem platnosti a účinnosti právní normy (tzv. legisvakance), aby se praxe stihla na novou úpravu připravit.
Tzv. super-služby do 31. 7. 2024
Na základě předchozí právní úpravy, která byla účinná od 28. 12. 2023 do 31. 7. 2024, bylo možné vykonávat tzv. 24hodinové super-služby pouze jako kombinaci běžné směny a práce přesčas, případně jen jako práci přesčas. To v praxi naráželo na řadu praktických problémů, neboť práci přesčas je možné podle zákona konat jen výjimečně (§ 93 odst. 1 zákoníku práce). Není proto překvapením, že tato původní právní úprava se v praxi neosvědčila, protože vzato do důsledku znamenala, že „přesčasová část“ super-služeb nemohla být předem plánována. Bylo tedy absurdní, že zdravotnický pracovník se měl správně o přesčasové práci v rámci super-služby dozvídat vždy jen „nepředvídatelně a nahodile.“ Zaměstnavatelé se tak uchylovali k tomu, že 24hodinové super-služby fakticky rozvrhovali v kombinaci běžné směny a práce přesčas, což odporovalo základním atributům práce přesčas, která být předem plánována nemá.
Tzv. super-směny – od 1. 8. 2024 znovu a lépe…
Zkušenosti posledních měsíců potvrdily, že 24hodinové super-služby je třeba v praxi s dostatečným předstihem předem plánovat. Takový postup je nejen transparentnější, ale umožňuje také včas – již ve fázi přípravy rozvrhu směn – zajistit, aby bezprostředně po 24hodinovém výkonu práce nenásledovala žádná další doba výkonu práce a zaměstnavatel tak splnil svou povinnost poskytnout zaměstnanci bezprostředně po 24hodinovém výkonu práce povinný nepřetržitý denní odpočinek v délce nejméně 22 hodin (§ 90b zákoníku práce).
Na druhý pokus se tak od 1. 8. 2024 právní úprava super-směn změnila, a to tím způsobem, že v § 83 zákoníku práce byl nově vložen druhý odstavec ve znění: „Za podmínek uvedených v § 83a nesmí délka směny přesáhnout 24 hodin.“ Byť uvedená novinka může působit jen jako kosmetická změna, není tomu tak, neboť důsledky novely jsou pro praxi podstatné. Jedná se totiž o to, že s účinností od 1. 8. 2024 lze (při splnění ochranných podmínek uvedených v § 83a zákoníku práce) celou super-směnu v délce až 24 hodin předem naplánovat a učinit ji tak součástí rozvrhu (harmonogramu) směn, s nímž (nebo jeho změnou) musí být zaměstnanec seznámen nejméně 14 dnů předem, nedohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na kratší době (§ 84 zákoníku práce). Uvedenou změnu lze přivítat, neboť má-li být výjimka v podobě až 24hodinových super-směn ve zdravotnické praxi použitelná, je třeba tyto služby předem plánovat jako „směny“ a nikoli je používat jen jako nepředvídatelnou, nahodilou a výjimečnou práci přesčas.
Super-směny nadále jen cestou kolektivní smlouvy (nebo vnitřního předpisu)
I po novele zákoníku práce účinné od 1. 8. 2024 nadále platí ochranné prvky, a sice uplatňovat u zaměstnavatele až 24hodinové super-směny ve zdravotnictví lze, jen bylo-li to výslovně sjednáno v kolektivní smlouvě. Pouze v případě, že u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí, je možné zavést 24hodinové super-směny jednostranně stanovením ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Za předpokladu, že dosavadní ujednání v kolektivní smlouvě platné a účinné přede dnem 31. 7. 2024 bylo formulováno obecně ve smyslu, že … délka pracovní doby zaměstnance v nepřetržitém provozu spojená s poskytováním zdravotních služeb, kterou vykonává lékař, zubní lékař, farmaceut nebo zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání (dále jen „zaměstnanec ve zdravotnictví“) může, včetně případné práce přesčas, činit nejvýše 24 hodin během 26 hodin po sobě jdoucích …, pak není nutné kolektivní smlouvu jakkoli měnit (dodatkovat), neboť uvedený příklad universálního ujednání obstojí i nyní po změně právní úpravy. Obdobně to platí i pro vnitřní předpis.
Super-směny nadále jen na základě dohody se zaměstnancem
Kromě kolektivní smlouvy (respektive vnitřního předpisu) je možnost uplatnění 24hodinových super-směn nadále podmíněna uzavřením písemné dohody zaměstnance se zaměstnavatelem. Takováto dohoda
a) nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích,
b) může být vypovězena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Pokud nebyla výpovědní doba sjednána kratší, činí 2 měsíce a musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance ve zdravotnictví.
Na rozdíl od stavu do 31. 7. 2024 však ze zákona vypadlo omezení, že dohoda zaměstnance se zaměstnavatelem o tzv. super-směnách může být zaměstnancem i zaměstnavatelem okamžitě zrušena, a to i bez udání důvodu, v období 12 týdnů od sjednání. Důvodová zpráva tuto změnu vysvětluje tím, že původní úprava vystavovala zaměstnavatele značné nejistotě spočívající v riziku, že v době prvních cca 3 měsíců mohla být dohoda zaměstnancem zrušena okamžitě, aniž by měl zaměstnavatel zajištěno jiné personální krytí, jímž by výpadek mohl nahradit. Za dostačující ochranu zaměstnance se tak jeví ponechání původního pravidla dohodu o tzv. super-směnách vypovědět z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu ve standardní výpovědní lhůtě 2 měsíců.
Možnost sjednat písemnou dohodu se zaměstnancem o tzv. super-směnách není vázána na uplynutí zkušební doby (§ 35 zákoníku práce). Zaměstnanec ve zdravotnictví může za podmínek § 83a zákoníku práce začít vykonávat super-směny ihned po nástupu, tj. v krajním případě již první den výkonu práce. Naopak, zaměstnanec ve zdravotnictví, který s uzavřením dohody o super-směnách nesouhlasí, nesmí být ke sjednání takové dohody nucen ani být vystaven jakékoli újmě.
Na rozdíl od kolektivních smluv (a vnitřních předpisů) však individuální dohody se zaměstnanci o tzv. super-službách podle dosavadní právní úpravy účinné do 31. 7. 2024 byly v praxi většinou sjednávány velmi konkrétně, včetně výslovného ujednání o tom, že ... Délka směny nepřesáhne 12 hodin, když délka pracovní doby v délce 24 hodin bude obsahovat také nařízenou a/nebo dohodnutou práci přesčas. … Pokud byly původní dohody se zaměstnanci sjednávány takto konkrétně, tzn. obsahovaly výslovné ujednání o tom, že délka směny nepřesáhne 12 hodin, pak takto sjednané dohody bohužel neladí s novou právní úpravou účinnou od 1. 8. 2024 (která umožňuje délku „směny“ až 24 hodin, tj. bez souběhu s prací přesčas) a bude-li zájem konat práci ve směnách dlouhých až 24 hodin, bude nutné dohody původně uzavřené s jednotlivými zaměstnanci změnit (dodatkovat), případně původní dohody ukončit a sjednat nové. I tato skutečnost podtrhuje, jak nešťastné jsou pro praxi uspěchané změny právní úpravy, které se po pouhých několika měsících musí opět měnit a přidávají pro všechny zúčastněné zbytečnou administrativní zátěž.
Super-služby a odložení nepřetržitého odpočinku v týdnu
Již v souvislosti se zavedením super-služeb byl do zákoníku práce doplněn také nový § 92 odst. 6, který byl původně zamýšlen jako provizorní a měl jen dočasně na dobu od 1. ledna do 30. června 2024 „zhustit“ počet pracovních hodin při současném odložení poskytnutí nepřetržitého odpočinku v týdnu, a to až o 3 týdny. Jak to někdy bývá, řešení původně zamýšlené jako provizorium se časem stane trvalým řešením. Tak se stalo i v případě této výjimky, kdy v důsledku aktuální novely účinné od 1. 8. 2024 bylo časové omezení zrušeno a § 92 odst. 6 byl do zákoníku práce s odstupem pouhého 1 měsíce opět vrácen.
V praxi to znamená, že zdravotníkům, kteří budou vykonávat super-směny, nebude muset být – nyní již trvale bez časového omezení – poskytován ani minimální nepřetržitý odpočinek v týdnu v minimálním rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích, ale postačí poskytovat pouze nepřetržitý denní odpočinek s tím, že ve speciálním vyrovnávacím období 4 týdnů je nutné zaměstnancům poskytnout nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň v celkové délce 140 hodin.
Uplatnění výše uvedené výjimky je možné pouze dohodnout (v kolektivní smlouvě, případně v individuální dohodě se zaměstnancem), nikoli jednostranně stanovit. Zákon sice nepředepisuje formu dohody, tedy může být i ústní, ovšem vzhledem k závažnosti důsledků dohody je třeba doporučit písemnou formu dohody. Nepřetržitý denní odpočinek může být zkrácen podle § 90 odst. 2 zákoníku práce za podmínky, že doba, o kterou se zkrátil, nesmí být poskytnuta samostatně, ale jen s jiným nepřetržitým odpočinkem v týdnu tak, aby zaměstnanci byl poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu za období 4 týdnů v délce alespoň 140 hodin.
PŘÍKLAD 1:
Záchranář pracuje v nepřetržitém pracovním režimu, jeho pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně (tzv. krátký a dlouhý týden) a v kolektivní smlouvě byla u daného zaměstnavatele dohodnuta možnost zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu postupem podle § 92 odst. 6 zákoníku práce. V období od čtvrtka 1. 8. do středy 28. 8. 2024 (období 4 týdnů po sobě jdoucích) pracoval záchranář tím způsobem, že v prvních třech týdnech (od 1. 8. do 21. 8.) uvedeného 4týdenního období odpracoval celkem 9 super-směn v délce 24 hodin, což odpovídá 216 hodinám výkonu práce (9 x 24 = 216). Teprve po tomto intenzivním pracovním období 3 týdnů následovalo čerpání odloženého nepřetržitého odpočinku v týdnu.
Nejpozději v posledním 4. týdnu uvedeného „vyrovnávacího“ období tak záchranáři musí být poskytnut odložený souhrnný nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby povinnost poskytnout odložený nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání celkem nejméně 140 hodin byla splněna. Aby byla povinnost poskytnout souhrnný nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání nejméně hodin v cyklu týdnů po sobě jdoucích splněna, může záchranář odpracovat poslední 10. super-směnu s ukončením dne 22. 8. tak, aby nejpozději dnem 23. 8. začal čerpat a do skončení 4týdenního „vyrovnávacího“ období (do dne 28. 8. 2024) stihl vyčerpat odložený nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání celkem nejméně 140 hodin, což odpovídá necelým 6 dnům (140 : 24 = 5,83). Takto poskytnutý nepřetržitý odpočinek v týdnu již nemůže být dále krácen, tzn. záchranář nesmí od 23. 8. do skončení 4týdenního „vyrovnávacího“ období (do dne 28. 8. 2024) již pro zaměstnavatele konat žádnou práci (ani ve směně, ani jako práci přesčas).
Celkem tak záchranář v referenčním období (cyklu) 4 týdnů od 1. 8. do 28. 8. odpracoval 10 super-směn s celkovou pracovní zátěží 240 pracovních hodin, to vše při splnění povinnosti poskytnout odložený nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání celkem nejméně 140 hodin.
Nový příplatek za zvýšenou zátěž při super-směnách
V souvislosti s výše uvedenými změnami pravidel pro super-směny, tedy že od 1. 8. 2024 nemusí být již 24hodinové super-služby kombinaci běžné směny a práce přesčas, ale celá délka 24hodinového výkonu práce může mít povahu „běžné směny,“ byla do zákoníku práce doplněna nová ustanovení § 114a a § 133a.
Nový § 114a se týká zaměstnavatelů tzv. komerční sféry odměňující své zaměstnance mzdou, například zdravotnická zařízení v právní formě s.r.o. nebo a.s. Podle tohoto nového ustanovení platí, že: Zaměstnanci ve zdravotnictví, který je vystaven zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby, přísluší za práci ve směně, jejíž délka byla sjednána nebo stanovena podle § 83a odst. 1, dosažená mzda a za 13. a každou další hodinu odpracovanou v téže směně příplatek nejméně ve výši 20 % průměrného výdělku.
Obdobně i pro okruh zaměstnavatelů tzv. rozpočtové a příspěvkové sféry odměňující své zaměstnance (tabulkovým) platem, například zdravotnická zařízení v hospodářsko-právní formě příspěvkové organizace, nový § 133a zákoníku práce stanoví: Zaměstnanci ve zdravotnictví, který je vystaven zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby, přísluší za 13. a každou další hodinu odpracovanou ve směně, jejíž délka byla sjednána nebo stanovena podle § 83a odst. 1 příplatek ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku.
Stejně jako je tomu u většiny ostatních zákonných příplatků i v tomto případě je v komerční sféře zákonem stanovena pouze spodní hranice „nejméně 20% průměrného výdělku“ (a lze tedy poskytovat i příplatek vyšší), ve sféře platové je naopak výše příplatku stanovena pevně a nelze poskytovat příplatek vyšší (a přirozeně ani nižší), než kolik stanoví zákon.
PŘÍKLAD 2:
Sestře byla zaměstnavatelem rozvržena super-směna od 6:00 hod. jednoho dne do 6:00 hod. následujícího dne; celá doba výkonu práce má povahu směny, tj. jedná se o výkon práce bez práce přesčas. Během uvedené doby jsou sestře poskytnuty celkem tři 30minutové přestávky na jídlo a oddech, a to na oběd (od 11:30 do 12:00), na večeři (od 17:30 do 18:00) a na večerní svačinu (od 20:00 do 20:30), které se do pracovní doby nezapočítávají. Kromě toho čerpá v noci v průběhu super-směny ještě jedenkrát přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se však – na rozdíl od uvedených přestávek na jídlo a oddech – do pracovní doby započítává.
Sestra tak celkem za dobu od 6:00 hod jednoho dne do 6:00 hod následujícího dne odpracovala v super-směně 22,5 hodiny (24 hodin minus tři 30minutové přestávky na jídlo a oddech), což znamená, že sestra odpracovala celkem 10,5 hodiny ve zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby. V daném případě tak bude sestře
a) v komerční sféře příslušet za uvedených 10,5 hodiny dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 20 % průměrného výdělku,
b) v platové sféře příslušet za uvedených 10,5 vedle platu příplatek ve výši 20% průměrného hodinového výdělku.
Super-směny a přestávky na jídlo a oddech
Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci po každých nejdéle 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby. Z těchto důvodů se v § 83a zákoníku práce uvádí referenční cyklus 26 hodin, tedy aby i během 24hodinové super-směny musí být zaměstnanci poskytnuty přestávky.
PŘÍKLAD 3:
Sestra pracuje v super-směně od 6:00 hod jednoho dne do 7:30 hod. následujícího dne; během uvedené doby jsou jí poskytnuty celkem tři 30minutové přestávky na jídlo a oddech, a to na oběd (od 11:30 do 12:00), na večeři (od 17:30 do 18:00) a na večerní svačinu (od 20:00 do 20:30). Kromě toho čerpá v noci v průběhu super-směny ještě jedenkrát přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se však – na rozdíl od uvedených přestávek na jídlo a oddech – do pracovní doby započítává. Tím pádem výkon její práce skončí v 7:30 hod následujícího dne po 25,5 hodinách od nástupu na super-směnu. Referenční cyklus 26 hodin dle § 83 odst. 1 zákoníku práce byl dodržen.
Závěrem
I když se nám právní úprava pracovní doby ve zdravotnictví v krátkém sledu opět mění, ani tato nová úprava účinná od 1. 8. 2024 bohužel nemá potenciál vyřešit dlouhodobé problémy organizace pracovní doby v českém zdravotnictví, zejména pak mimořádnou spotřebu přesčasové práce. Pokud bychom novou právní úpravu uplatňovali do krajností, pak zaměstnanec může být teoreticky 24hodinovými super-směnami vytěžován v maximální možné míře až cca 10x za měsíc (viz výše uvedený PŘÍKLAD 1). V takovém případě zaměstnanec odpracuje ve směnách ve své běžné pracovní době cca 240 hodin měsíčně, a tedy svůj „roční fond pracovní doby“ (který např. při vícesměnném nebo nepřetržitém rozvržení pracovní doby činí 1955 hodin) vyčerpá již za pouhých cca 8 měsíců. I s připočtením maximálního možného limitu 416 hodin práce přesčas bude maximální možné roční zatížení zaměstnance vyčerpáno již za necelých 10 měsíců.
Tzv. super-směny samy o sobě nemohou problémy pracovní doby ve zdravotnictví vyřešit, pokud se spotřeba práce přesčas u zdravotníků jako taková radikálně nesníží. V praxi tak bohužel nelze vyloučit, že i po aktuálních změnách v § 83a zákoníku práce mohou existovat tendence vracet se ke „starým fintám“ a snažit se obcházet zákoník práce tím, že nadlimitní práce přesčas bude (opět) vyváděna do separátních dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V té souvislosti je však třeba připomenout, že podle § 34b odst. 2 zákoníku práce platí, že „zaměstnanec v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nemůže vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny.“
JUDr. Dominik BRŮHA, Ph.D., advokát
