S novým rokem přicházejí staronové starosti. Tedy abych popravdě řekla, naši politici nám s nimi chtějí samozřejmě pomoci, od toho je přece máme, že :-)) Ty politiky…
Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina a Moravskoslezský jsou jediné v celé České republice, kde zdravotnictví funguje prostřednictvím nemocnic – příspěvkových organizací. A to je údajně tím naším největším problémem, se kterým potřebujeme od politiků pomoci.
A tak je pochopitelné, že nám opět chtějí podat pomocnou ruku a naše „přežité příspěvkové organizace“ převést na „výhodné akciové společnosti“, které se „velmi osvědčily v rámci celé České republiky“ a které jsou „jedním z nejúčinnějších léků na neduhy dnešního zdravotnictví“. A tak opět začíná kolečko argumentací, jak „se pro zaměstnance příspěvkových organizací nic převodem na akciové společnosti nezmění“, jak „se nikdo nemusí bát o práci“ a jak „nezbytná“ tato změna je.
Hlavním argumentem politiků je finanční úspora, hospodárnost a efektivita. Proto se ptám, v jakém smyslu jsme nyní my, zaměstnanci příspěvkových organizací, neúsporní, nehospodární a neefektivní vzhledem k akciovým společnostem? Ošetřujeme stejné spektrum pacientů, řešíme stejné nebo velmi podobné pracovní problémy, trpíme stejným nebo velmi podobným nedostatkem personálu jako akciové společnosti, jen to vše za o trochu větší peníze! Je snad oním argumentem hospodárnosti, efektivity a úspory prokazatelný rozdíl v odměně za stejnou práci provedenou v akciovce, anebo v příspěvkové organizaci, který dnes činí například u sestry specialistky v akciové společnosti i o 12 000 korun měsíčně méně?
A tak je pochopitelné, že argumentace výhod této změny trochu zavání a vede k otázce: PRO KOHO je tato změna výhodná?! Už tušíme asi všichni, že pro běžné zaměstnance, nelékaře, pomocné pracovníky, kuchaře a pro ty kteří jsou páteří nemocnic a bez jejichž práce není možné udržet žádné oddělení v chodu, to zřejmě až tak výhodné nebude.
Máme téměř čtyřletou životní zkušenost s naší nynější vládou, jak umí prosadit a silou přebít hlas obyčejných lidí, nás zdravotníků, ale také všech ostatních z jiných oborů. Proto víme, že i vládnoucí sestava demokraticky zvolených zástupců Jihomoravského kraje tuto „extrémně výhodnou změnu“ chce zrealizovat a ví jak na to.
A tak nezbývá, než si usilovně přát, aby se stala pravdou slova premiéra Petra Fialy, že za čtyři roky budeme mít platy jako mají v Německu, a pak nás nikoho přechod z příspěvkových organizací na akciovky nebude vůbec rozrušovat.
Na závěr chci zdůraznit pozitivní myšlenku: opatrujte se hlavně všichni, společně neházejme flintu do žita a buďme jednotní a neoblomní. Pokud i tak bude realita jiná, než jsou naše představy, zachovejme si zdravý pohled na věc a houževnatost prosazovat zájmy naše, našich kolegů a veřejnosti tak, aby bylo možné ve zdravotnictví dál pracovat a spokojeně žít v naší zemi. Všem nám přeji štěstí v roce 2025.
