Ve středu 21. května jsme měli opět možnost se setkat na tradiční konferenci Bezpečná sanitka, konané v Domě odborových svazů v Praze. Letošní motto bylo Dva roky zákona o ZZS v praxi. Kvalita a erudice lektorů slibovala pohled na problematiku záchranných služeb z různých úhlů.
Vzhledem k hustotě ranního provozu na všech příjezdech do Prahy jsme byli nuceni operativně měnit pořadí lektorů. Po úvodním slovu předsedkyně OS Dagmar Žitníkové proto nejdříve vystoupil MUDr. Michael Fischer, náměstek hejtmana Olomouckého kraje, zástupce Asociace krajů ČR. Nastínil, jak je ZZS v ČR financována v současnosti a jakým směrem by se v dalších letech mělo financování posunout. Z pohledu krajů, co by zřizovatelů ZZS, by se měla větší část financí přesunout z provozních dotací od kraje na veřejné zdravotní pojištění, alespoň v poměru 50:50 % (dnes je z veřejného pojištění hrazeno cca 30 %), což by nemuselo být nereálné vzhledem k veřejnému slibu ministra zdravotnictví. Také vybavení sanitních vozidel je z pohledu zřizovatelů mnohdy zbytečně předimenzované. Je ale jistě velmi těžké najít kompromis mezi pořizovací cenou sanitky a hlavně jejího vybavení a vývojem moderní medicíny a většího nároku na přednemocniční péči.
Druhý pohled na fungování ZZS nastínil MUDr. Marek Slabý, předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb a současně ředitel ZZS Jihočeského kraje. Ředitelé ZZS jsou konfrontováni s často každoročně krácenou krajskou dotací na provoz, avšak s požadavkem na zachování stávající dostupnosti nebo dokonce vzniku nových výjezdových stanovišť. Právě s Asociací ZZS náš OS spolupracuje i na přípravě legislativy týkající se ZZS. Bohužel však nejsou všichni ředitelé členy AZZS, proto nejsme schopni vytvořit kolektivní smlouvu vyššího typu pro záchranky.
Třetí pohled, pohled zaměstnanců, poté nabídl Jan Zatloukal, předseda ZO působící na ZZS Olomouckého kraje, člen výkoné rady OS. Zaměstnanci jsou často nejvíce dotčeni úspornými opatřeními. Odborové organizace proto vyjednávají nejen se zaměstnavateli, ale jsou mnohdy nuceny obrátit se na zřizovatele a vést náročná jednání se zástupci krajů.
Zástupkyně Ministerstva zdravotnictví MUDr. Markéta Brabcová nastínila, jak a proč vznikl zákon o ZZS, jaké argumenty vedly k prodloužení časového limitu dojezdu o 5 minut oproti původní legislativě, a vysvětlila přínos zákona pro postavení ZZS a členů posádek ve zdravotnickém a společenském prostředí.
V diskuzi samozřejmě došlo i na problematiku předávání pacientů v nemocnicích. Ač zákon o ZZS ukládá nemocnicím zřídit kontaktní místo, často bývá toto nařízení plněno jen symbolicky. Málokterá nemocnice disponuje urgentním příjmem a nebývá výjimkou, že kontaktní místo je na vrátnici nemocnice a nebývá schopno podat validní informace o počtu urgentních lůžek.
Posledními hosty v dopoledním bloku byli Mgr. Rostislav Černý a Ing. Jaroslava Hejdová z odboru bezpečnosti a krizového řízení Ministerstva zdravotnictví. Paní inženýrka ve své prezentaci vysvětlila možnost čerpání účelových dotací z Ministerstva zdravotnictví na krizovou připravenost. V minulých letech nebylo zcela jednoznačně vysvětleno, nač lze tyto nemalé prostředky čerpat, a docházelo k tomu, že raději některé záchranky tuto dotaci nevyčerpaly celou a část peněz vrátily ministerstvu. I na naléhání OS vydalo letos na jaře ministerstvo metodický pokyn týkající se využití krizových prostředků.
Po krátké přestávce s drobným pohoštěním se druhý přednáškový blok věnoval benefitům, které zákon přinesl. Jedním z nich je Systém psychosociální intervenční služby (SPIS). MUDr. Jana Šeblová je jednou z průkopnic pevného ukotvení péče o exponované zaměstnance do zákona o ZZS. Je dobře, že i zaměstnavatelé pochopili, že SPIS pomáhá předcházet syndromu vyhoření a pomáhá vracet zaměstnance ZZS zasažené náročnou pracovní nebo životní situací zpět do pracovního procesu, a tím šetří nemalé finance investované do vzdělávání.
V posledním příspěvku JUDr. Dominik Brůha, PhD., advokát spolupracující s odborovým svazem, poukázal na úskalí nového občanského zákoníku, týkající se nejen pracovního prostředí, ale také soukromého života každého z nás. Právě služby právníků jsou jedním z nejvyužívanějších benefitů, které odbory nabízejí svým členům.
Ačkoliv se letošní konference Bezpečná sanitka nevěnovala žádnému odbornému lékařskému nebo ošetřovatelskému tématu, dokázala, že i témata sociálního dialogu mají své posluchače a dokáží zaujmout. Opět se potvrdilo, jak důležitá jsou takováto setkávání, protože přesto, že máme v ČR 14 samostatných subjektů, trápí nás stejné problémy. Neméně důležitý je potom pohled všech zúčastněných stran a pochopení motivů zřizovatelů i zaměstnavatelů.
Účastníky neodradilo ani to, že letos se nepodařilo zajistit financování Nadací Friedricha Eberta a konference byla uspořádána v režii OS.
Je nutno velice poděkovat našemu odborovému svazu, že nám umožnil uspořádat konferenci, zejména pak organizačnímu oddělení, jmenovitě Šárce Pohankové a Šárce Tikovské, které dokázaly zajistit technické zabezpečení takto velké konference a dokonce i drobné občerstvení pro účastníky s minimálními náklady.
Foto Šárka Tikovská
