Když se u nás v republice začátkem března rozšířil koronavirus COVID-19, nikdo si neuměl představit, co to všechno bude znamenat. Ani my, pracující v teplických lázních, jsme na nadcházející krizovou situaci nebyli připraveni. Nejdříve byly na základě vládního nařízení zrušeny služby, které lázně poskytují – kavárny, bary, prodejny oplatek a upomínkových předmětů. Další vládní nařízení znamenalo uzavření bazénů a saun. Pomyslným posledním hřebíčkem do rakve bylo rozhodnutí vlády, znamenající ukončení příjmu nových klientů ke komplexním lázeňským léčením, které přišlo ze dne na den.
Všechna vládní nařízení ve své podstatě znamenala nemožnost poskytování všech produktů pro veřejnost a uzavření lázní, protože lázně jsou závislé na klientech. Právě klienti představují pro pracovníky v lázeňství alfu i omegu. Bez nich se opravdu nedá pracovat. U nás v teplických lázních byly proto uzavřeny všechny lázeňské domy včetně dependance. Tak jsme se během velice krátké doby ocitli v krizové situaci, kdy pro nás zaměstnavatel neměl práci a současně se octl ve vážných finančních problémech.
Za této situace se hledalo řešení. Následovala řada porad a jednání. Naše odborová organizace úzce spolupracovala s vedením, snažili jsme se nenadálou situaci řešit. Musím konstatovat, že to bylo velice obtížné, mnohdy stresující a psychiku všech zúčastněných zcela vyčerpávající.
V této neutěšené době jsem řešila zápis do veřejného rejstříku, týkající se změn ve výboru naší organizace. Nekonečná řada připomínek a zpětná vracení zaslaného ze strany krajského soudu se v této vypjaté době jevila jako zcela neadekvátní. Tady bych chtěla vyjádřit poděkování Vladimíru Andrejchovi, regionálnímu manažerovi, který mi byl v mnohém nápomocen.
Bohužel ani vládní program Antivirus, který zaměstnavatel čerpal, nemohl stačit pro všechny zaměstnance lázní, naše kolegy a kolegyně. Společnost Lázně Teplice musela regulovat počet zaměstnanců a některé propustit. O práci tak přišla bezmála polovina zaměstnanců. Těm bylo přislíbeno, že až budou mít lázně dostatek klientů a budou potřebovat zaměstnance, že se budou moci vrátit. Po vzájemné dohodě došlo k úpravě kolektivní smlouvy, a po odeznění problémů bude upravena do původní podoby.
Po celou dobu jsem se v emočně vypjaté atmosféře snažila členům odborové organizace pomáhat při řešení všech jejich záležitostí. Nejdříve jsem poskytovala pomoc a podporu na pracovišti, a poté, co jsme zůstali doma, tak telefonicky. Hovorů bylo opravdu hodně a vzhledem k nastalé situaci se bohužel nejednalo o příjemné záležitosti. V případě potřeby jsem právní záležitosti konzultovala s pojišťovnou D.A.S., kde mi poradili.
Začátkem května přišlo pozvolné odeznívání krize a velmi pomalý rozjezd. Ze všech lázeňských domů bylo možné postupně otevřít dva, které jsou provozovány s mnoha omezeními, zejména bez lázeňských bazénů. V současné době pracujeme ve velmi odlišném režimu. V době psaní tohoto příspěvku může být na pokoji pouze jeden klient, což zvedá režijní náklady. Doufejme proto, že tento režim bude pouze dočasný.
Tato situace se samozřejmě projevila i v naší odborové organizaci, podstatně jsme se zmenšili. A zde je před jednotlivými členy odborů velký úkol – opět přilákat do našich řad nové členy, posílit organizaci a mít tak dostatečnou základnu pro další kolektivní vyjednávání.
Velmi bych si přála, aby se podobná situace již neopakovala. Jaký bude další vývoj v souvislosti s koronavirem, je však zatím ve hvězdách.