Jednou z klíčových výhod členství v OSZSP ČR je právo člena na zajištění bezplatné právní pomoci a bezplatného právního zastoupení, včetně řízení před soudy, to vše za podmínek Řádu právní pomoci OSZSP ČR.
Praktické příklady a zkušenosti právníků OSZSP ČR z posledních let ukazují, že řadu potenciálních sporů (například ohledně nesprávného platového zařazení, neplatné výpovědi z pracovního poměru apod.) je možné se zaměstnavateli vyřešit smírně bez nutnosti vést soudní spor, například formou dohody o narovnání. Bohužel, i tak existuje stále poměrně velká množina případů, kdy se mimosoudní řešení věci nepodaří nebo je z povahy věci od počátku vyloučeno.
Je smutnou realitou, že významnou část těchto sporů představují spory o odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání, když zdravotnictví i sociální služby patří tradičně mezi odvětví, v nichž pracovní úrazy ani nemoci z povolání nejsou nijak výjimečné. Je také faktem, že podle zastaralé vyhlášky č. 125/193 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, platí, že zaměstnavatelé jsou povinni v řízení o náhradě škody respektovat pokyny pojišťovny, mimo jiné zaměstnavatelé nesmějí bez souhlasu pojišťovny přistoupit na uzavření soudního smíru.
To ve svých důsledcích vede k tomu, že dokonce i když zaměstnavatel určitý úraz uzná jako pracovní, ale jeho zákonná pojišťovna (Kooperativa nebo Česká pojišťovna) je jiného názoru, pak zaměstnavatel náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, ztrátu na výdělku atd. zaměstnanci zpravidla neposkytne, neboť se nechce vystavit riziku, že by poskytnuté plnění nebylo kryto ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
Zákonné pojišťovny přitom svou obranu, proč určitý úraz odmítají uznat jako pracovní, stavějí velmi často na zastaralé nebo minimálně sporné judikatuře z 60. let minulého století, podle níž pracovním úrazem není tělesné zranění, vzniklo-li při práci, na níž zaměstnanec není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, jestliže byl zaměstnanec nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Je zřejmé, že uvedená judikatura je pojišťovnami velmi oblíbena, ač z aplikační praxe víme, že soudy i soudními znalci je mnohdy vykládána zcela jinak, než jak si ji vykládají pojišťovny.
Příklady z praxe
V případě soudních sporů se poměrně často spoléhá na to, že zaměstnanec svůj nárok (byť mnohdy zcela důvodný) nakonec u soudu neuplatní, například proto, že si případným sporem nechce přidělávat další starosti, že soudní řízení trvá příliš dlouho, že nechce dále eskalovat složité vztahy na pracovišti apod. Přitom, pokud je základ nároku rozumně zdůvodněn, pak domáhat se svých práv rozhodně má smysl a soudy v tomto směru plní svou funkci a poskytují ochranu právům.
Sestra při odběru krve u pacienta utrpěla výhřez meziobratlové ploténky
Členka OSZSP ČR byla za právní podpory zajištěné odborovým svazem úspěšná ve sporu o odškodnění pracovního úrazu, k němuž došlo, když zaměstnankyně jako dětská sestra při odběru krve u pacienta byla nucena se výrazně ohnout, aby mohla provést odběr krve pacientovi, který byl posazen na velmi nízkém lehátku. Sestra při tomto úkonu náhle pocítila prudkou bolest v dolní bederní páteři vystřelující do levé dolní končetiny; současně u ní nastala porucha hybnosti a svalové síly levé dolní končetiny, následně si poškození zdraví vyžádalo operaci páteře v důsledku výhřezu meziobratlové ploténky.
Zaměstnavatel i jeho zákonná pojišťovna odmítli uznat úraz jako pracovní s odůvodněním, že pokud došlo u sestry k výhřezu ploténky, pak se tak v naprosté většině případů děje v důsledku degenerace periferní části ploténky; a nejedná se o poškození zdraví vzniklé „krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů nezávisle na vůli žalobkyně.“
Soud byl naštěstí jiného názoru, ve věci byl ustanoven soudní znalec a ten jednoznačně potvrdil, že byť k výhřezu ploténky nastává pouze u degenerativně poškozené ploténky tlakem na meziobratlovou ploténku, tak přesto výhřez ploténky může nastat úrazovým mechanismem. Postižení bederní páteře bylo v případě zdravotní sestry způsobeno náhlým působením síly na dolní část její páteře, když překonávala tíhu své horní poloviny těla v tom okamžiku neobvykle lokalizovanou při hlubokém předklonu. Úspěšné zaměstnankyni byla pravomocným soudním rozhodnutím přiznána náhrada škody ve výši přes 46 000 Kč.
Záchranář při zvedání pacienta utrpěl pupeční kýlu
Člen OSZSP ČR byl za právní podpory zajištěné odborovým svazem v nedávné době úspěšný ve sporu o odškodnění pracovního úrazu, k němuž došlo při výjezdu k pacientovi, kdy záchranář naložil se spoluzaměstnancem pacienta z chodníku na nosítka; v momentu zahájení zvedání těla pacienta ucítil zdravotník prudkou bolest v oblasti pupku s následně rychle vystouplou boulí; téhož dne při ošetření v nemocnici byla zjištěna diagnóza pupeční kýla.
Zákonná pojišťovna zaměstnavatele odmítla uznat úraz jako pracovní s tím s odůvodněním, že pupeční kýlu nelze uznat jako úrazový děj, neboť se jedná o onemocnění vzniklé vlivem dědičné dispozice, kdy defekt je vrozeného charakteru.
Soud byl naštěstí jiného názoru, ve věci byl ustanoven soudní znalec a ten jednoznačně potvrdil, že se v daném případě o pracovní úraz jednalo; na tom nemůže nic změnit dispozice člověka. Úspěšnému zaměstnanci byla pravomocným soudním rozhodnutím přiznána náhrada bolestného ve výši 42 500 Kč.