Situace ve zdravotnictví kopíruje poměry ve společnosti, neboť zdravotníci nežijí ve vzduchoprázdnu. Každým dnem se dočítáme ve zprávách o reformě zdravotnictví, o připravovaných změnách, o „výborných“ nápadech vlastníků zařízení, o neplnění slibů a povinností úředníků, o prostém nedodržení daného slova a slibu. Zdá se, že přestávají platit morální pravidla společnosti a ta právní si stejně nevynutíte v reálném čase. Všichni to víme, všichni to zažíváme, jsme naštvaní, ovšem doposud chybí čin.
Odbory jsou ze své podstaty zájmové sdružení zaměstnanců a mají snahu své členy bránit před porušováním práva i před nevratnými dopady neuvážených (nebo velmi dobře vykalkulovaných) kroků.
V současné době jde o mnohé, jde o pracovní místa, jde o zachování systému poskytování zdravotní péče. Odbory a zejména naše vedení OS dokázalo doposud vždy s předstihem určit dopad připravovaných změn a učinit maximum možného pro změnu stavu ve prospěch nás zaměstnanců.
Doba se však mění! Arogance moci převýšila ochotu jednat, politická zaslepenost či „zakázka“ objednatele vytlačila sociální smír! Zdá se, že jsou to témata, která se nedotýkají konkrétního jedince, je to přece stav společnosti, ovšem teprve dopad na konkrétního jedince vede k vybuzení z letargie a k pozdnímu „honění bycha“.
Své o tom vědí kolegyně a kolegové z nemocnice v Novém Jičíně. Pronájem doposud páteřního krajského zařízení soukromému provozovateli znamenal pro drtivou většinu zaměstnanců pokles příjmu.
Je tomu více než rok, kdy jsem se účastnil jednání společně s politickými špičkami kraje i politické strany a slyšel spoustu slibů a argumentů. V té době letargie zaměstnanců dostupovala vrcholu a všichni chtěli mít hlavně „klid k práci“ a tato „nějaká politika“ je nezajímala. Podařilo se proto vyjednat pouze omezené podmínky přechodu práv, neboť k důraznější akci nebylo možno sehnat dost odvážných jedinců. Dnes jsou zaměstnanci naštvaní z poklesu příjmů, učí se tempu a nárokům soukromého podnikatele a v době dnešního nedostatku práce jsou bezmocní, nevědí, jak situaci úspěšně řešit.
Jednat i konat se musí v pravý čas! Zdá se, že čas jednání se chýlí ke konci a nastává čas konání! Uvědomme si tuto skutečnost a nenechme čas plynout, neboť to, co uteče, se už nikdy nevrátí!
Rozbití systému doposud poskytované péče povede k nevratným stavům a je jen na nás, zda se připravíme o fungující solidární zdravotnický systém, nebo se jen staneme ekonomickými ukazateli obchodníků s naším zdravím! Již dnes vidíme odstartování trendu navyšování spoluúčasti pacienta, ale nikdo nepátrá, kam peníze skutečně mizí. Pouze ročenky ekonomických subjektů obchodující se zdravím vykazují nepřetržitý růst, a to i v době, kdy se všichni ekonomicky propadáme.
Chcete-li se stát pouze dodavateli peněz těmto subjektům, seďte doma, o nic se nezajímejte a s přáteli svorně nadávejte na blbou dobu. Všichni ostatní začněte konat! Začněte se ptát svých volených zástupců a kandidátů na tato místa. Začněte konečně vyžadovat odpovědnost od volených a vyvolených, neboť jen tak je možno domoci se zachování solidárního systému zdravotní péče, kde i chudý nemocný bude mít šanci na zdraví!