Jak se to zdá prosté, pro jednání máme zákonná i gentlemanská pravidla. Scházíme se a jednáme s řediteli, zřizovateli, představenstvy, náměstky všech, ministry a jejich náměstky, premiéry a jejich ministry, s prezidenty a jejich premiéry. Máme informace, sdělení, návrhy, požadavky a k tomu ty právní předpisy, také máme volby a období před volbami. Jednáme na vertikální i horizontální úrovni.
Stálými tématy k jednání jsou a budou bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců při práci, odměna za práci zaměstnanců a personální zajištění zdravotní i sociální péče v podmínkách demografického vývoje. Témata, která spolu úzce souvisejí.
Práce by mohla být bezpečná, jsou-li splněny pracovní podmínky, je-li správně vybaveno pracoviště a plní se další stanovené normy. Například váhový limit pro zvedání břemena, limity práce přesčas, přestávky v práci. Žena by měla zvedat břemeno do 15 kil a nárazově do 20 kil. Jak to asi jde zařídit na oddělení pro dospělé?
Kolik let se řeší plnění – neplnění limitů práce přesčas? Co byli zaměstnavatelé a zaměstnanci schopni vymyslet a realizovat, aby stanovené limity papírově nepřekročili. Lze limit práce přesčas v dnešní době dodržet bez určitých berliček a obcházení zákona?
Stárneme, dožíváme se vyššího věku. To je výborné, ale hodnota věku dožití neodpovídá době dožití ve zdraví. Z toho plyne, že péče bude třeba stále více, a to jak zdravotní, tak sociální.
Můžeme si cynicky sdělit, že ve zdravotnictví a sociální péči nehrozí nezaměstnanost. Otázka současnosti ale je, zda bude dost lidí, nadšenců, kteří práci ve zdravotnictví a v sociální péči budou vykonávat. Otázkou také je, v jaké zdravotní kondici sami tito zaměstnanci budou.
A tak se jedná na všech úrovních, aby se zabezpečila kvalitní a dostupná zdravotní i sociální péče. Chybí personál, chybějí finance.
Na stole je, pro zdravotnictví a částečně i pro sociální péči, otázka, jak se postaví stát k úhradě zdravotní péče za své tzv. státní pojištěnce. Zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé odvádějí zdravotní pojištění, OSVČ odvádějí zdravotní pojištění, dokonce osoby bez jakéhokoliv zdanitelného příjmu odvádějí zdravotní pojištění. Také stát odvádí za své pojištěnce nějaké zdravotní pojištění, ale ta částka je ve srovnání se všemi ostatními plátci minimální.
Stav se dá popsat i tak, že stát zasekl do systému sekeru. V roce 2013 se zvýšila pro zdravotnictví DPH a způsobuje roční propad skoro 4 mld. Kč. DPH, nízká úhrada za státní pojištěnce a další kroky způsobily, že ve zdravotnictví je propad financí, a to podle některých odhadů až 35 mld. Kč.
Finance je třeba do systému zdravotní péče vrátit, vláda bude rozhodovat o úpravě zákona, kterým se nastaví systém pro odvod státu za státní pojištěnce. Jsme v kolotoči jednání a klademe si otázku: Kdo nám pomůže?
Pan premiér Sobotka pomůže, pokud se domluví ministr zdravotnictví Němeček s ministrem financí Babišem.
Ministr zdravotnictví by se s ministrem financí mohl domluvit, je mu jasná potřeba financí.
Ale ministr financí je přesvědčen, že finance „tam někde v nemocnicích“ jsou, jen je najít a nekrást.
Domluví se ti dva? Jsem velká ptimistka, ale tady nevím, nevím…
Sledujeme veřejná vystoupení ministra financí a nejde si nevšimnout hodnocení kolegy ve vládě.
Že by třeba prezident Zeman domluvil ministrovi financí, aby pomohl resortu zdravotnictví?
Kdo ale promluví s prezidentem, který kladně nehodnotí vládnutí premiéra?
A jsme zpět u otázky, kdo nám pomůže?