Začnu trochu netradičně a zavzpomínám na pohádkovou knihu Ondřeje Sekory, kterou napsal a ilustroval již v roce 1947. Kronika města Kocourkova je krásným českým literárním dílem, které často symbolizuje absurdní situace, kde všechno je obráceno naruby, kde jsou rozhodnutí nebo praktiky nelogické a neefektivní a kde se neřeší skutečné problémy, ale místo toho se vytvářejí nereálné situace. Příběh vychází z tradice pohádek, které mají za cíl ukázat nesmyslné chování a rozhodování, jež místo skutečného řešení problémů vytváří nové potíže.
A v tuto chvíli si kladu otázku: nenacházíme se v takové situaci i my všichni v této zemi?
Výrok premiéra Petra Fialy o platech jako v Německu, tedy že by v Česku měly být platy podobné těm, které jsou v Německu, může vyvolat podobné pocity jako pohádka o Kocourkově. Takový výrok může být považován za naivní až nereálný v kontextu toho, jak se vláda staví k navyšování platů a mezd v České republice. Vidíme jasné rozdíly v životní úrovni, nákladech na život, ekonomické situaci a dalších faktorech mezi Českou republikou a Německem. Všichni si dokážeme představit takovou výši platů a všichni jsme nejen o ní snili před 35 lety, ale také ji očekávali.
Vláda v čele s premiérem Petrem Fialou mohla již dávno nastartovat cestu sbližování platů v České republice a Německu, ale vzpomeňme si, jak dopadlo vyjednávání o navýšení platů od 1. září 2024. Paní předsedkyně Žitníková okomentovala jednání o navýšení platů slovy: ,,Bylo to opravdu hodně drsné. Bylo to nejhorší jednání, které jsem za dobu, co jsem předsedkyně odborového svazu, zažila. Jednala jsem s mnoha premiéry a mnoha ministry, ale mohu říct, že takový přístup jsem ještě nezažila.“
Na jednání jsme šli s požadavkem navýšení tarifů o 15 % a následně o 10 %. Odboráři při jednání s ministry odmítli navýšení pro nejhůře odměňované zaměstnance pouze o pět a tři procenta.
Potom přišlo říjnové jednání odborů a dalších sociálních partnerů o navyšování platových tarifů, kde jsme se z 1000 korun dostali na 1400 Kč pro všechny.
Připomíná mi to tržiště, kde smlouváte o ceně zboží. Je to vůbec důstojné?
Navýšení platových tarifů tvrdě ovlivňuje i sféru mzdovou. První závěry z kolektivních vyjednávání znovu dokazují, že to tak opravdu je.
A po takovémto nedůstojném handrkování přijde neděle 17. listopadu 2024 a v pořadu Václava Moravce vystoupí premiér Petr Fiala se sdělením, že když jeho vládě občané umožní vládnout i v příštím volebním období, budou mít platy jako v Německu. Teď se tři roky vláda s odboráři hádala o drobné a v jednu chvíli dokonce chtěla lidem platové tarify snižovat a najednou premiér slibuje, že za pouhé čtyři další roky budeme mít platy jako v Německu!? Neskutečný posun v myšlení. Opět si kladu otázku – není to absurdní v kontextu toho, co vláda dělá dosud?
A to není všechno, o týden později v médiích zaznamenáváme útok ministra financí Zbyňka Stanjury na platové tabulky ve státním sektoru. Útok na skoro jediné jistoty, co zaměstnanci ve státní sféře mají. Prý aby mohli zaměstnance zaplatit lépe! Jenže tohle my už dobře známe z nemocnic obchodních společností, kde se zaměstnanci bez platových tabulek mají tak „lépe“, že berou i o 10 000 korun měsíčně méně než za stejnou práci dostávají jejich kolegové s platovými tabulkami.
Musím se vrátit k pohádce o Kocourkově, ta ukazuje, jak se mohou lidé dostat do situací, kde se místo řešení problémů snaží o nerealistické zkratky, podobně jako by to mohlo být v případě požadavku na stejné platy jako v Německu, nebo zrušení platových tabulek. Takové výroky spíše působí jako politická fráze nebo iluze, než jako konkrétní návrh, který by mohl vést k efektivnímu zlepšení životní úrovně obyvatel České republiky.
V pohádce o Kocourkově obvykle vše končí absurdně a chaoticky, ale představme si, že by tato pohádka měla šťastný konec. Tento šťastný konec by mohl mít symbolický význam.
Po dlouhém období chaosu, kdy se rozhodnutí neustále opakovala a přinášela jen další problémy, by si lidé uvědomili, že skutečné řešení není ve snaze dělat věci „snadně“ nebo „rychle“, ale v tom, že je třeba jednat, společně diskutovat, vyměňovat si názory a hledat řešení s respektem jeden k druhému. To bychom se dostali k tomu, že by se zde vedl řádný sociální dialog, který by byl ve prospěch všech. Nebo se mýlím? Přeci společným úsilím nás všech by měla být spolupráce a dosažení pozitivních změn, které ovlivní životy nás všech, nejen hrstku vybraných.
Před námi je vánoční čas, který je časem vzájemné pomoci, lásky, sdílení blízkosti a míru, zastavení a klidu. Ten by mohl být inspirací pro nás všechny, lidé by si začali vážit více toho, co je důležité. A platí to i pro premiéra a ministry této země.
Vážené kolegyně a kolegové, přeji vám jménem vedení odborového svazu krásné prožití adventního času, krásné prožití vánočních svátků a do nového roku vykročení tou správnou nohou, protože nás čekají důležitá rozhodnutí.
