V patnácti letech člověk poprvé dosáhne prahu dospělosti a může spoustu věcí, které před tím nemohl. Na tomto místě smekám klobouk před našimi sportovci z řad odborářů, kteří v horku sobotního slunce mohli a vydrželi hrát s plným zápalem až do konce. A to už mnohým bylo patnáct už poněkolikáté!
Stejně jako každý rok jsme se i letos 6. až 8. června sešli na hřišti Lokomotivy České Budějovice, abychom poměřili své síly v turnaji v nohejbalu trojic. Zastoupení měly nemocnice, lázně i sociálky a záchranky. Tento rok jsme dostali přihlášky od dvanácti družstev a všichni přihlášení poctivě přijeli! Po boku ostřílených matadorů se objevila i dvě ryze ženská družstva. Tradiční družstvo děvčat ze Čtyřlístku Ostrava a úplně nová posila z Nemocnice Přerov. Přerov tedy dokázal postavit vedle poměrně zkušeného družstva mužů i úplně nové družstvo sympatických sestřiček. Díky barvě delších vlasů všech tří hráček svázaných gumičkou do culíku téměř okamžitě dostali přezývku „blonďaté ohony“. Děvčata hrála jako o život a i ve chvílích, kdy hluboko prohrávala, jim nechyběl půvabný úsměv na tvářích.
Od rána nám svítilo sluníčko, což se odrazilo i dobré náladě všech družstev. Na každý turnaj v nohejbale máme vždy pro jistotu zajištěnu i velkou sportovní halu, ale tady je nutné poznamenat, že nálada v hale a pod otevřeným nebem bývá vždy rozdílná ve prospěch hřišť osvícených sluncem. Vzhledem k tomu, že nás bylo dvanáct, jsme turnaj zahájili hrou ve dvou skupinách, kde se hrálo systémem každý s každým. První tři z každé skupiny pak postoupili do finálové skupiny o první až šesté místo, kde se hrály zápasy mezi družstvy, která se nesetkala v první skupině. Tímto systémem odehrálo každé družstvo osm zápasů a věřte, že kolem čtvrté hodiny odpolední to už bylo na všech vidět. Teploty přesahující třicítku ve stínu udělaly svoje.
Já jsem tam jen kibicoval, popocházel jsem a fotil, a přesto jsem měl dost. Vůbec si nedokážu představit, že bych měl ještě odehrát nějaký ten zápas! Sportovci, máte můj upřímný obdiv!
To, že se do druhého kola probojují určité týmy, se dalo čekat a složení skupiny A nebylo žádným překvapením. Všichni čekali, jak se vyvinou zápasy s Bratislavou, která je po dlouhá léta štikou v našem nohejbalovém rybníku. Drama se stupňovalo s každým odehraným zápasem a došlo na některá překvapení. Třeba konečné páté místo Františkových Lázní. Ale v tak nabité skupině to není žádná ostuda a hráči „Frantovek“ si zaslouží uznání za neustálý úsměv na tváři!
V posledním, finálovém zápase na sebe narazila Bratislava s Jáchymovem „A“. Boj to byl tuhý až do posledního míče, Jirka z Jáchymova použil několikrát svou oblíbenou fintu, kdy udělá blafák a smečuje až odražený míč, a štěstí se začalo přiklánět na stranu našich radonových lázní. Po urputném boji tedy zvítězili kluci z Jáchymova, Bratislava obsadila krásné druhé místo a na třetím místě skončila záchranka ze Zlína.
Také ve druhé skupině mezi sebou družstva bojovala jako na mistrovství světa a třeba reprezentanti ústředí OSZSP ČR skončili nakonec na slušném osmém místě. Myslím, že tak vysoko (pět míst od konce) jsme ještě neskončili! Ve skupině B jsme se dočkali i nohejbalu v ryze ženském provedení, kde se na kurtech střetla děvčata z Ostravy a z Přerova. Ty prvně jmenované skončily v celkovém pořadí na desátém místě a sestřičky z Přerova získaly letos cenu symbolickou – „Čulibrka“ za poslední místo. Vůbec jim to ale nevadilo a s úsměvem na tvářích převzaly nejmenší pohár. Je dobře, že na naše sportovky jezdí naši členové za sportem i za úsměvem.
Foto autor
