Je listopad roku 2024, my všichni, pracující ve zdravotnictví a v sociálních službách, se máme skvěle, máme jistotu stabilního zaměstnání, které je krásné, obohacující a naplňující. Můžeme denně zachraňovat lidské životy, pomáhat potřebným a dělat všechno pro to, abychom na sebe mohli být po právu pyšní… Také to již dlouhou dobu přesně takhle děláme, radujeme se z práce, těšíme se z uzdravení pacientů, z každé maličkosti, kterou pomůžeme zlepšit komfort našich klientů, celé veřejnosti. Ti se, na oplátku, rádi na nás obrátí, když potřebují pomoc, radu, útěchu.
Tak dlouho už to takto obousměrně funguje, celá léta, desetiletí a stále přibývá rozsah, množství věcí, témat, která jsou k řešení, k diskusi, k pomoci. Svět se nezadržitelně valí dopředu, pokrok ve všech oblastech života vnímáme jako normální přirozený jev. Všechno by to bylo vlastně zalité sluncem, nebe bez mráčku, dokonalé, kdyby…
Kdyby aspoň trochu panovala míra, přímá úměrnost, souhra, slušnost… Realita je ale zcela jiná! Troufám si tvrdit, že neúnosná. Něco o tom velmi dobře vím z vlastní osobní zkušenosti, pracuji v nemocnici přes 30 let a denně vídám onu realitu, bídnou, neutěšenou, gradující, do budoucna neudržitelnou.
Systém zdravotní a sociální péče v ČR je dlouhodobě nastaven způsobem, že z minima vytluče maximum. Přesněji řečeno minimální počty zaměstnanců mají zajistit péči o maximální počty klientů, pacientů, a to v nejvyšší možné kvalitě a hlavně profesionálně, na úrovni. Toto vše plníme do dnešní doby, stále, neúnavně, až nepochopitelně, situace hraničící se zázraky na počkání, a to přes všechny rány osudu, strasti, překážky, které na naší cestě jsou jako hurikány, pandemie, povodně… A zřejmě se vše bude stále dokola opakovat v cyklech.
Zvládneme toto všechno jen pomocí naší vlastní houževnatosti, pracovitosti a píle, společně s abnormálně vyvinutým smyslem pro zodpovědnost, smyslem pro čest a s velkým dílem empatie, které nás všechny pohánějí, motivují, nenechají odpočívat.
A tak vás všechny žádám, prosím, o vytrvalost, statečnost a neochvějné přesvědčení, že naše snaha o sjednocení odměňování, o zlepšení pracovních podmínek ve zdravotnictví a v sociálních službách je snahou chvályhodnou, oprávněnou a správnou. Nesmíme ztrácet sílu, víru a přesvědčení i v situacích tolik bezvýchodných, jakou právě nyní prožíváme, když vláda takovým způsobem zachází, troufám si říct, se státním bohatstvím, jakým podle mne pracovníci ve zdravotnictví a sociálních službách bezpochyby jsou!
Naopak, zůstaňme i nadále jednotni ve svých požadavcích, udělejme maximum možného, aby došlo ke zvratu a nápravě této situace, nikdy nevíme, který čin, slovo bude to poslední, kterým se věci dají do pohybu tím správným směrem.
Zároveň však velmi důrazně na vás všechny apeluji, udržujme si své osobní zdraví a vlastní kondici jako poklad nejcennější. Zohledněme, prosím, nezpochybnitelný fakt, že nám všem již bylo dvacet let, nejméně už však dvakrát, a tak ten rok narození každého z nás je velmi přísný ukazatel. Mějme na zřeteli, že pokud nebudeme fit, jen těžko pomůžeme svým kolegům v práci, jen těžko budeme schopni prosadit požadované změny do systému zdravotnictví a sociální péče na vládní úrovni a jen těžko pak zvládneme dál dělat práci, která je nám tolik milá a která je tak potřebná.
Buďme především hlavně k sobě samým zodpovědní, čestní a empatičtí, dovolme si odpočívat, říci „NE“ když jsme moc unavení, abychom byli schopni táhnout tu pomyslnou odborářskou káru plnou ideálů, slušnosti a cti dál, abychom z ní mohli rozdávat tam, kde se těchto vlastností nedostává.
Přeji si, ať se všichni ve zdraví dočkáme doby, kdy bude líp, naše argumenty budou vyslyšeny a aplikovány do zdravotnictví a sociální péče. Pak budeme mít nesmírné množství úkolů, ve snaze udržet zdravotnictví a sociální péči v chodu.
Na sklonku roku 2024 vám čtenářům-odborářům děkuji za to, že jste.
A vám čtenářům-neodborářům radím, staňte se odborářem, je to velmi dobrá parta lidí, mezi které je čest patřit.
Na dobré věci se patří počkat… A tak s pokorou budeme čekat.
Bc. Jana Procházková – vizitka
Ve zdravotnictví pracuji od roku 1991 jako všeobecná sestra v Nemocnici Znojmo, členkou OSZSP ČR jsem od roku 2015 a ve výboru odborové organizace Nemocnice Znojmo pracuji od února 2017. Do dozorčí rady odborového svazu jsem nyní byla zvolena podruhé. Velkou motivací k mé práci pro odbory je stále zhoršující se situace nelékařů a pomocného personálu, bez kterých nemocnice nemohou fungovat. Věřím, že pokud politici a vládní činitelé budou mít k dispozici aktuální, přesné informace o situaci ve zdravotnictví, najdou optimální řešení, jak tuto krizi řešit a dál sektor zdravotnictví vést. Mezi mé záliby patří rodina, přátelé, jsem velmi společenský člověk a ráda se setkávám s lidmi.
„Zlo zvítězí vždy, když slušní lidé neudělají nic…“
