V pondělí 11. listopadu se v Praze opět sešli zástupci ZO fungujících při zdravotnických záchranných službách. Na jejich jednání zavítala místopředsedkyně OS Jana Hnyková a během jednání i předsedkyně Dagmar Žitníková a místopředseda Lubomír Francl. V úvodním slovu zaznělo mimo jiné poděkování těm organizacím, které poslaly mimořádný odvod na OS, který pomohl zafinancovat kampaň Krizového štábu 9 proti kolapsu zdravotnictví.
Místopředsedkyně Jana Hnyková seznámila přítomné s novými platovými tabulkami, včetně procentuálního vyčíslení navýšení v jednotlivých třídách a skupinách. To otevřelo téma příplatků na ZZS. Stále trvá situace, kdy příplatky (směnnost, zvláštní příplatek) na většině ZZS kopírují spíše spodní hranici nebo jsou jen mírně nad ní.
Dispečeři dokonce ani nárok na zvláštní příplatek (tzv. výjezdový) nemají, ačkoliv jejich neuropsychická zátěž není menší než u členů výjezdových skupin. S nadsázkou lze říci, že jejich jediným benefitem, proti členům výjezdových skupin, je jen práce v suchu a teple dispečinku. A možná právě proto sehnat erudovanou dispečerku nebo dispečera je veliký problém. Rozdílnou výši příplatků by chtěla sekce řešit s Asociací ZZS ČR. Požadavkem sekce je zahrnutí dispečerů do stejné kategorie zvláštních příplatků, jako jsou členové výjezdových skupin.
Záchranná služba se v terénu potkává i s jinými problémy. Příkladem mohou být infekční nemoci. Ať už se jedná o spalničky, ale také nemoci jako je TBC. Záchranáři nemají v terénu dostatek diagnostických možností, aby infekční chorobu odhalili. Často chybí i zpětná vazba z nemocnic, kde je tato choroba diagnostikována. Informace o infekčnosti pacienta se záchranáři dozvídají mnohdy jen náhodou od personálu příjmových ambulancí.
Neexistuje žádná směrnice, podle které by se záchranáři měli v případě podezření na infekční nemoc řídit. Zdravotní ústavy v krajích dávají jen různá doporučení. I z toho důvodu by sekce ZZS chtěla v příštím roce uspořádat konferenci Bezpečná sanitka, na kterou by byla pozvána hlavní hygienička.
Problematickým tématem je také právní postavení záchranářů. V důsledku nedostatku lékařů na ZZS jsou záchranáři tlačeni do úkonů a rozhodnutí, ke kterým nemají kompetence, ani vzdělání. Stejná situace je i v případě umístění psychiatrického pacienta do zdravotnického zařízení. Již dnes je problém předat psychiatrického pacienta, který vyhrožuje sebevraždou, nebo násilím na jiných osobách, do adekvátního zdravotnického zařízení. Nedostatek personálu se projevuje v omezování lůžkové psychiatrické péče. Pomoci tomu nemá ani plánovaná reforma psychiatrické péče pod taktovkou Ministerstva zdravotnictví. Sekce se proto aktivně zapojila účastí u kulatého stolu k tomuto tématu.
Účastníci jednání se shodli na tom, že personální krize se projevuje i na záchranné službě. Již několik let sekce upozorňuje na nedostatek lékařů, řidičů, na jejichž pozice jsou často přijímáni mladí záchranáři s malými zkušenostmi s řízením. Také záchranáři ze ZZS odcházejí do nemocnic, nejčastěji na vznikající urgentní příjmy. Důvodem je práce v lepších podmínkách – v teple, suchu, ale především s lepším diagnostickým zázemím a s dosahem kompletního týmu. V neposlední řadě za odchody stojí lepší finanční ohodnocení v nemocnici. To v případě fakultní nemocnice může činit i 10 tisíc proti záchrance. Záchranář v terénu má jen velmi omezené prostředky diagnostiky a dostupnost jiné posádky nebo lékaře je často v řádech mnoha minut. Přitom jsou vystaveni nejen nepříznivým klimatickým podmínkám, ale bývají často napadáni, ať už pacienty, nebo jejich okolím, jsou v první linii, co se týká infekčních nemocí, řeší pomoc osobám, které nepotřebují mnohdy ani zdravotní péči, protože se jedná jen o prostou opilost nebo vliv drog.
Výsledkem rozšířeného jednání sekce je výzva v tomto znění:
● Sekce ZZS upozorňuje na nesystémové kroky Ministerstva zdravotnictví týkající se odměňování zaměstnanců ZZS. Dochází k razantnímu poklesu směnného a zvláštního příplatku oproti nemocničnímu sektoru.
● Sekce ZZS požaduje navýšení a sjednocení příplatků na horní hranici a zahrnutí dispečerů do kategorie zvýšeného neuropsychického rizika.
Foto autor a Jana Hnyková