Na pozvání rakouských kolegů jsem měl možnost účastnit se 4. sjezdu rakouského odborového svazu VIDA, který se konal ve Vídni ve dnech 5. – 7. listopadu. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit celého programu, ale i ta část, které jsem se ve dnech 5. a 6. listopadu zúčastnil, byla velice zajímavá.
Odborový svaz VIDA vznikl v roce 2006 sloučením několika svazů z oblasti obchodu, dopravy a veřejných služeb. Od založení zastupuje zájmy zaměstnanců z nejrůznějších profesí v odvětví dopravy a služeb, mimo jiné zaměstnance železničních a lanových společností, bezpečnostních služeb, obchodu, zdravotnictví a sociálních služeb, pečovatele, zaměstnance úklidových firem, pracovníky cestovního ruchu a stravování, kadeřníky a kosmetičky, zaměstnance námořní dopravy, profesionální řidiče, piloty a letušky. Pro zastupování zaměstnanců v jednotlivých oblastech jsou vytvořeny frakce.
Sjezdu se zúčastnilo kolem 700 delegátů a hostů. Ještě před slavnostním zahájením sjezdu se setkali pozvaní zahraniční hosté, kteří diskutovali o problémech činnosti odborů v jednotlivých zemích. Kromě účastníků z ČR (kromě mne se účastnili dva zástupci z Odborového sdružení železničářů) zde byli kolegové z Německa, Itálie, Belgie, Francie, Maďarska a Chorvatska.
Na úvod slavnostního zahájení vystoupila umělkyně Irina Titova, která na velké scéně rakouského centra ve Vídni představila obrázky z písku, které vytvářela před zraky přítomných s tématikou činností odborového svazu VIDA.
Primátor Vídně Michael Ludwig mimo jiné odsoudil praktiky některých leteckých společností, které svým zaměstnancům vyplácejí mzdu 960 eur. Zdůraznil, že „cenové války leteckých společností nelze provádět na zádech zaměstnanců“. Poukázal zde na nezastupitelnou roli odborů ve zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců.
Prezidentka rakouské Pracovní komory Renate Anderl a předseda rakouské odborové centrály Wolfgang Katzian se ve svých projevech shodli, že nežijeme proto, abychom pracovali, ale pracujeme, abychom žili. Renate Anderl zdůraznila, že pro zlepšování kvality života je důležité zkracování pracovní doby. V Rakousku byla před časem legislativně prodloužena délka týdenní pracovní doby na 60 hodin týdně a délka směny na 12 hodin. Proti tomu rakouské odbory uspořádaly protestní akce. O změně zákona chtějí jednat s novou vládou, která stále ještě nevznikla po parlamentních volbách v září 2019, případně budou pokračovat v protestních akcích.
Předseda VIDA Roman Hebenstreit přednesl zprávu o činnosti svazu za uplynulé období. Zdůraznil, že VIDA dosáhl úspěchů v jednání o výši minimální mzdy, která se navýšila pro zaměstnance kadeřnictví na 1500 eur a dalším cílem je její navýšení na 1700 eur. V Rakousku není stanovena výše minimální mzdy zákonem, ale vyjednává se v kolektivních smlouvách pro jednotlivé oblasti. Odbory uzavírají více než 150 kolektivních smluv vyššího stupně pro různá povolání. Nově se podařilo uzavřít první kolektivní smlouvu na světě pro kurýry a zaměstnance, kteří rozvážejí potraviny na kolech.
Zmínil se o protestních akcích. Více než 100 000 lidí na vídeňském náměstí Hrdinů demonstrovalo proti dvanáctihodinové denní směně a šedesátihodinovému pracovnímu týdnu. Rovněž se podařilo přimět druhou stranu k návratu k jednacímu stolu a navázat na jednání, která byla i z důvodů politické situace v Rakousku přerušena. Na závěr svého vystoupení zdůraznil, že zájmy pracujících budou mít v odborovém svazu VIDA absolutní prioritu i v budoucnu. „Jsem přesvědčen více než kdy jindy, že VIDA je nejodvážnější unií v Rakousku. Musíme však nadále růst, abychom se stali silnou silou proti politikám, které jsou vůči zaměstnancům stále nepřátelštější. “.
Na úvod druhého dne byla promítnuta prezentace některých akcí a činností odborového svazu. Tato prezentace měla formu televizního zpravodajství (představme si hlavní zprávy), a byla velice poutavá a zajímavá.
Prezident Evropské federace zaměstnanců dopravy Frank Moreels zdůraznil, že všichni jsme součástí velké evropské rodiny a jsme mnohem silnější, pokud spojíme síly a budeme spolupracovat na zlepšení pracovních podmínek pro pracovníky v celé Evropě. Hovořil o problémech řidičů kamionové dopravy i zaměstnanců v dalších oblastech dopravy, o odměňování, pracovních podmínkách a pracovní době.
Zástupce italských odborů z oblasti cestovního ruchu informoval o problémech zaměstnanců hotelů na Filipínách, kde byl z důvodů výkonu své funkce předsedy odborů propuštěn ze zaměstnání Husní Mubarok. Všichni přítomní vyslovili solidaritu a podpořili kroky pro návrat Husního Mubaroka do zaměstnání.
Další částí byla panelová diskuse.
Musím říci, že mě tato forma diskuse trochu překvapila, ale byla velice zajímavá. Diskutovali zde zástupce mladých odborářů, ÖGB, politolog a ekonomka o problematice sociálního dialogu. Všichni se shodli, že změny v politickém prostředí ukázaly, že čelíme obtížným výzvám a už nemůžeme nic považovat za samozřejmost. Kritika sociálního partnerství a tím i spolurozhodování se masivně zvýšila. Často se mluví o „smrti sociálního partnerství“ nebo o „boji o přežití politických dinosaurů“. Účast zaměstnanců a samotné odborové hnutí jsou označovány jako zastaralé a dnes jsou již přežitkem. Proto je třeba hledat nové cesty na propagaci práci odborů, včetně sociálních sítí.
Z uvedených informací můžeme vidět, že v mnohých oblastech jsou problémy, kterými se odbory zabývají, velice podobné. Proto jsem rád, že se podařilo dohodnout, že s rakouskými kolegy navážeme na spolupráci z let, kdy jsme se setkávali v rámci projektu, budeme se potkávat společně ještě se slovenskými kolegy a budeme si vyměňovat informace a zkušenosti. Věřím, že tato setkávání budou přínosná pro obě strany a pomohou nám v další práci.
Foto autor a VIDA
