První víkend v červnu nepatří na antuce místní Lokomotivy České Budějovice dětem, ale našemu nohejbalu. I když… Ono se to zase tak moc neliší! Nasazení a radost ze hry jsou vlastní jak dětem, tak i nohejbalistům ze všech koutů naší vlasti. A nejen naší vlasti. Na to, že již několik let obohacují turnaj svou účastí naši kolegové ze Slovenska, jsme si už zvykli. Avšak letos se nám podařilo dohodnout se také s kolegy z Polska a nad stadionem tak pomyslně visely tři vlajky – česká, slovenská a polská.
Hráli jsme na dvě skupiny a první tři postupující vytvořili finální skupinu, ve které se hrálo o vítězství. Bez ohledu na umístění ale hráli všichni náramně pěkně a v horkém dnu začínajícího léta všichni vložili do hry své osobní maximum.
Například družstvo Českomoravské konfederace odborových svazů hrající na čele s místopředsedkyní ČMKOS Radkou Sokolovou se rvalo o každý míč a místy se zdálo, že jsme na o mnoho důležitějším turnaji – tak srdnatě se hrálo. Není vůbec rozhodující, že právě toto družstvo si nakonec odvezlo pohár útěchy za poslední místo, tzv. Čulibrka.
Poklonu je také potřebné složit kolegům z okresní nemocnice Kladsko v Polsku. Jsou to sice amatérští sportovci, kteří hrají každý víkend fotbal, ale nohejbal viděli hrát naživo poprvé na kurtech v Českých Budějovicích. Los jim trošku přál, a tak nastupovali do hry až po dvou zápasech, které mohli sledovat, a velmi rychle pochopili, jak se to hraje. Jejich konečné osmé místo je proto velkým úspěchem.
V odpoledním vedru začalo přituhovat a několikanásobní obhájci prvního místa, kolegové z Bratislavy, postupovali neúprosně za dalším triumfem. Na kurtech však stále vládla atmosféra fair play a po každém zápase bylo radostné blahopřání i s objetím.
Jak jsem předznamenal, první místo obhájila Bratislava, na druhém místě skončily Lázně Františkovy Lázně a třetí byli borci ze ZZS Zlínského kraje.
Poděkování patří všem účastníkům – za srdnaté výkony i spoustu úsměvů, které kolem sebe rozdali.
Foto autor