Začal bych citováním platné legislativy. Vyhláška č. 55/2011 Sb., § 17, (2): Zdravotnický záchranář při poskytování přednemocniční neodkladné péče, a dále při poskytování akutní lůžkové péče intenzivní, včetně péče na urgentním příjmu může bez odborného dohledu na základě indikace lékaře vykonávat činnosti při poskytování diagnostické a léčebné péče. Přitom zejména může b) podávat léčivé přípravky, včetně krevních derivátů.
Praxe na zdravotnických záchranných službách ČR byla do nedávna taková, že v případě nepřítomnosti lékaře na konkrétním výjezdu RZP (rozuměno posádka bez lékaře, tedy zdravotnický záchranář – řidič) je v případě potřeby přivolán lékař – systém rande vous (pokud není výjezd lékaře indikován přímo operačním střediskem) nebo je-li potřeba podat pacientovi léčivé přípravky, záchranář telefonicky konzultuje přes operační středisko (a tedy přes nahrávanou linku) indikaci podání léčiv se sloužícím lékařem. Na konkrétně záchranářem popsaný stav pacienta je pak podán konkrétní léčivý přípravek.
Časy se mění a roste poptávka po vyšších kompetencích zdravotnických záchranářů. Důvodů je hned několik. Chronický nedostatek lékařů, vyšší ambice záchranářů samotných, přes 80 % realizovaných výjezdů řeší nyní v terénu zdravotničtí záchranáři samostatně bez lékaře…
V podmínkách ČR (ano ČR, ne nějakého rozvojového státu) se na vybraných ZZS začala uvádět v praxi metodika překračující zákony právního státu. Zavedl se pojem „dobrovolná kompetence“. Jde o podávání léčivých přípravků samotnými zdravotnickými záchranáři, bez indikace lékaře. Tzv. dobrovolnou kompetenci zdravotnickému záchranáři umožní zaměstnavatelem vydaný interní dokument. Tento dokument garantují svým podpisem lékaři příslušné ZZS.
Zdravotnický záchranáři tedy pak zcela za hranou platné legislativy podávají bez konzultace léčivé přípravky a jsou zcela odpovědni za toto podání. Za správný způsob a provedení výkonů, zvážení rizik (interakce, kontraindikace) zodpovídá ošetřující zdravotnický pracovník a dobrovolně se tak vystavuje vyšší odpovědnosti a vyšší trestněprávní odpovědnosti, než je daná platnou legislativou. Jednoduše řečeno: zaměstnavatel vydává pokyny nad rámec platné legislativy.
Sekce zdravotnických záchranných služeb v rámci odborového svazu opakovaně na tuto skutečnost upozorňuje. Na každoročním zasedání sekce ZZS je vždy tato skutečnost uvedena do zápisu. I díky této aktivitě vznikla v rámci Ministerstva zdravotnictví Pracovní skupina pro nastavení systémových změn v odbornosti zdravotnický záchranář. Členem této skupiny je i jeden zástupce odborové organizace ZZS. V pracovní skupině se má řešit také problematika pregraduálního i postgraduálního vzdělávání záchranářů právě ve farmakologii, síť a počty vzdělavatelů, včetně potřeb ZZS, analýza dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, kompetence zdravotnických záchranářů a podmínky výkonu práce zdravotnických záchranářů, návrhy legislativních změn. Výstup této pracovní skupiny není výboru sekce ZZS zatím znám.
Sekce ZZS ani odborový svaz v žádném případě nechtějí jakkoli bránit přirozenému vývoji záchranářské profese (zvyšování kompetencí středního zdravotnického personálu je tématem napříč obory), nedostatek lékařů na ZZS je evidentní a tlak a požadavky na kompetence záchranářů jsou více než zřejmé. Rukou vodopád nezastavíš. Chceme však poukázat na nelegálnost a nejednotnost současného stavu na vybraných ZZS v ČR.
Jako sekce zdravotnických záchranných služeb OS žádáme o respektování platných zákonů. Jsme pro zvyšování kompetencí zdravotnických záchranářů, ale nejdříve je nutno změnit legislativu! V souvislosti se zvyšováním kompetencí a odpovědnosti by mělo být adekvátně zvýšeno i finanční ohodnocení!
Požádali jsme i o výklad právního oddělení OSZSP ČR:
Pokud § 17 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 55/2011 Sb. umožňuje zdravotnickým záchranářům podávat léčivé přípravky a krevní deriváty pouze na základě indikace lékaře, pak tím zákonodárce dle mého názoru neměl na mysli, že tuto indikaci lze nahradit nějakým obecným „návodem“ nebo „metodickým pokynem“ případně „vnitřním předpisem zaměstnavatele“ … apod., ale že se vždy jedná o indikaci lékaře zvlášť pro každý jednotlivý případ a pro každé jednotlivé poskytování péče pacientovi. Osobně se domnívám, že pokud by došlo na soudní spor, tak případný postup zdravotnického záchranáře podle obecného „návodu“ nebo „metodického pokynu“ by zcela jistě případnou trestní či občanskoprávní odpovědnost sice snížil, ale obávám se, že úplně by ji nevyloučil, protože platí obecné pravidlo, že příslušník každé profese má povinnost znát všechny předpisy vztahující se na výkon dané profese, a že tedy od zdravotnického záchranáře lze očekávat, že k podání léčivého přípravku či krevního derivátu přistupuje až na základě konkrétní indikace lékaře pro daný případ.
Ano, jistě je mezi námi záchranáři mnoho šikovných a vzdělaných záchranářů. Zatím neproběhlo, pokud je mi známo, žádné soudní řízení v kauze poškození pacienta léčivým přípravkem podaným zdravotnickým záchranářem bez indikace lékaře. Odborářům není ale tato situace lhostejná. Vždyť jsou denně trestněprávně ohroženi zaměstnanci.
Systém si žádá změnu – to nepochybně. Ale nemůže se nutnost a odpovědnost této změny dávat na bedra zaměstnanců a ohrožovat tak jejich trestní bezúhonnost. Změny musí nejprve nastat v legislativě a teprve potom se mohou zavádět v praxi a ne opačně.
Na závěr si tedy neodpustím alegorii řidiče autobusu bez platného řidičského průkazu. Je mnoho šikovných a vzdělaných řidičů s řidičským oprávněním na osobní automobil. Ti by jistě zvládli a mnohdy i chtěli řídit autobus, třeba městské hromadné dopravy. Řidičů je málo, a tak se jednoho dne zaměstnavatel (v tomto případě dopravní podnik) rozhodne, že vydá interní pokyn a všem šikovným řidičům umožní řídit linku autobusu městské dopravy. A tak se nic netušící cestující jednoho dne s takovým řidičem svezou do práce. Doufejme, že dobře dojedou.
Foto autor
