Skončilo nám jarní kolo porad s předsedy a před podzimním maratonem konferencí a před sjezdem máme možnost se zamyslet nad budoucností OS. Úhlů pohledu je vždy nepřeberné množství, avšak některé jsou stěžejní, například: Jak mohu sám přispět k budoucnosti OS, potažmo odborů vůbec? Odpověď je na každém z nás, protože budoucnost je v našich rukou. Naše práce má smysl, pokud budeme mít co předat budoucím následovníkům. Otázkou je, zda budou následovníci, protože i náš OS stárne.
Co mohu tedy učinit pro budoucnost? Mohu získat pokračovatele, a to v několika směrech. Základem je mít širokou členskou základnu, což znamená získávat pro myšlenku odborů nové členy. Úspěchy máme, ale dokážeme je dostatečně „prodat“? Umíme na svém pracovišti vysvětlit, že jen a pouze odbory stály za zvýšením odměňování v minulém období?
Nejde jen o kampaň ČMKOS Konec levné práce, ale také o naši trpělivou a nekonečnou práci při kolektivním vyjednávání. Toto vše jsou úspěchy nás odborářů a musíme být schopni jimi oslovit své okolí.
Po mnoha letech poklesu počtu členů OS došlo v posledním roce k zastavení propadu a mírnému růstu. Poděkování patří všem, kteří se o to zasloužili. Stálo je to nemálo úsilí, nemálo přesvědčování, ale výsledek se dostavil. Nelze však očekávat, že noví členové přijdou sami. Je třeba trvale oslovovat jak nově příchozí zaměstnance, tak i ty stávající.
Myslím, že každého funkcionáře potěší, když dlouholetý diskutér nakonec do ZO vstoupí! Znamená to, že svou práci děláme nejen dobře, ale vlastně skvěle, protože jsme přesvědčili jedince, který měl možnost dlouhodobě kontrolovat a komentovat naši činnost.
Také získat nově příchozího zaměstnance není snadné, neb mnozí vydrží nápor nových informací a požadavků jen několik hodin, jiní utečou po první výplatě. Nelze říci, které doba pro oslovení je nejvhodnější, ale určitě není nutno vyčkávat a je dobré oslovit nového zaměstnance co nejdříve a případně i opakovaně.
Je nutné být připraven na diskuzi, naslouchat potřebám a představám nově příchozích, být schopen argumentačně ustát dotazy a polemiku s potenciálním členem. Je dobře, že dokážeme tyto dovednosti, protože čísla o posilování počtu členů hovoří o našem úspěchu. Sekce pro práci s členskou základnou je nápomocna všem, kteří mají zájem a ochotu na sobě pracovat.
Co mě osobně mrzí, je mizivá odezva na žádost o zasílání videí pro kampaň Přidej se!. Nejsem ochoten věřit, že není dost příležitostí natočit video s hrdým a sebevědomým kolegou/kolegyní, protože jsem se mnohokrát přesvědčil, že to jde! Děkuji všem, kteří do natáčení šli, kteří se nebáli hrdě ukázat, že jsme to my, odboráři, kdo se snaží změnit podmínky zaměstnanců. A mají z toho dobrý pocit!
Další skupinou pokračovatelů jsou ti, kteří se chtějí podílet na životě základních organizací, případně odborového svazu, tedy funkcionáři. Je to divné, ale ani oni sami od sebe nespadnou z nebe, musíme si je vychovat, musíme si je nechat vyrůst v odborové organizaci.
Je odpovědností každého funkcionáře, aby vyhledával tyto talenty a rozvíjel jejich potenciál. Je špatné, když není následovník, když odborová orgaizace utlumí činnost jen proto, že předseda odešel do důchodu, případně změnil zaměstnavatele. Je špatně, když všechnu odborovou práci dělá předseda sám a nemá spolupracovníky. Je smutné, když předsedou (funkcionářem) je někdo, kdo to dělá jen proto, že to nikdo jiný dělat nechce.
Bohužel i taková situace je častější, než by se na první pohled zdálo. Odborová organizace je dlouhodobě životaschopná, pokud si práci umíme rozdělit, úkoly delegovat a především získávat pro ně budoucí následovníky. Také v těchto dovednostech je nutno se neustále vzdělávat. Je nutno důvěřovat, delegovat činnosti a kontrolovat, protože tak vychováme budoucí odpovědné funkcionáře.
Nevíte-li jak, zeptejte se nás. Víte-li jak, přijďte se podělit o zkušenosti a pomozte tak ostatním.
Foto Lubomír Francl