Události posledních měsíců mě nutí hodně přemýšlet. Dá se věřit politikům? Předvolební sliby nic neznamenají? Podepsané dohody nic neznamenají? Nedůvěra voličů ve vládu nic neznamená? Byla to jen prázdná slova politických stran, že nebudou zvyšovat věk odchodu do důchodu, že nebudou zvyšovat daně, že razantně sníží inflaci, že nebudou předražené energie, pohonné hmoty, potraviny…? Jako obyčejný pracující člověk toto opravdu nevidím. Naopak, věk do důchodu se mi o nějaký ten měsíc prodloužil, daně jsem měla podstatně vyšší a ani při nákupu potravin nebo benzínu velkou změnu nevidím. Možná spíš naopak. A to nemluvím o dopadu konsolidačního balíčku.
Ale tím nekončíme, vláda nám naloží ještě víc. Chce zrušit zaručené mzdy, chce dát poslanecký návrh na výpověď bez udání důvodu. Dřívější odchod do důchodu pro kategorie 3 a 4 osekali na minimum, takže zdravotníci prostě mají smůlu. Každý, kdo ve zdravotnictví pracuje, ví, jak je naše profese náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. Pracujeme s různými chemikáliemi, s kancerogenními látkami. Většina má spoustu přesčasových hodin nebo pracuje na další dohody, aby se pokryl provoz nemocnic, nebo aby si vydělali peníze na důstojný život. Máme obrovskou zodpovědnost. Jedna malá chyba může stát pacienta život. Jak se říká hlavně u řidičů, platí to i pro nás, jsme jednou nohou v kriminále.
A jedeme dál, pro vládu nic neznamená ani podepsaná dohoda z prosince 2023 o sjednocení odměňování a o změnách ve vzdělávání u lékařů. Nekoná se ani žádná změna ohledně přesčasových hodin. Tato dohoda posloužila jen k ukončení našich protestů. Žádná další jednání s námi. Navíc si dovolí říct, že nejsme sociální partner, ale nepřítel. Vrchol arogance moci! Ale v médiích posloucháme, jak na tom různé pracovní skupiny pracují. Možná, ale o nás, bez nás. Ale my se nedáme, budeme i nadále pracovat na zlepšování podmínek pro naše zaměstnance, i když jednoduché to opravdu není.
A není to jednoduché ani na našich pracovištích. Bohužel si někteří myslí, že jich se to netýká, že oni nemusí přiložit ruku k dílu. Že stačí remcat u skleničky vína nebo piva. Ne, nestačí. My musíme dát o sobě vědět, že máme svoji hrdost, že jsme lidské bytosti, že děláme záslužnou práci, že nejsme novodobí otroci. Že dobrou práci neodvádí jen ve státem řízených nemocnicích, ale že i my z obchodních společností pracujeme dobře, že dobře pracují v sociálních službách, na hygienách, na záchrankách.
Chtěli jsme o sobě dát vědět 21. 5. 2024, ale jak všichni víme, s ohledem na situaci na Slovensku byla demonstrace zrušena. Bohužel jsem od lidí, kteří nejsou příznivci odborů, slyšela, že jsme to vzdali, že se vlastně bojíme, že by nás bylo stejně málo, že bychom stejně ničeho nedosáhli. Já nevím, kolik by nás bylo, nevím, jaký by byl výsledek, ale vím, že toto rozhodnutí v dané situaci bylo správné a v žádném případě to nebyl ústupek vládě.
Na sítích čtu komentáře, že pořád jenom jednáme, proč nevyhlásíme generální stávku. Samozřejmě my zdravotníci stávkovat nemůžeme, ale ruku na srdce, kdo z dělnických a dalších profesí do generální stávky půjde? Já bohužel nikoho takového neznám. Strach ze ztráty zaměstnání je silnější. A to ještě nemáme v zákoníku práce výpověď bez udání důvodu.
Tento návrh je velmi záludný a vidím v něm pokus o likvidaci odborů v České republice. Funkcionáři, kteří se snaží se zaměstnavateli domlouvat lepší pracovní podmínky, lepší mzdy či dodržování zákoníku práce by byli první, kteří by tu výpověď dostali. A ruku na srdce, kolik lidí si umí samostatně domluvit lepší podmínky?
Odbory by i dále měly zůstat sociálním partnerem pro zaměstnavatele i vládu. A tak doufám, že zdravý rozum zvítězí a tento návrh v žádném případě neprojde. Doufám, že vláda zasedne se zástupci odborových svazů ke společnému jednání a že nakonec pochopí, že naše argumenty jsou zcela opodstatněné, že to není o tom, že lidi strašíme a vyvoláváme v nich neopodstatněné obavy z dalšího žití. My se je naopak snažíme uchránit.
Dovolte mi, abych závěrem poděkovala vedení našeho svazu, především Dáše Žitníkové a Janě Hnykové za jejich neskutečnou obětavost, za práci, kterou pro nás dělají a jak vedou neskutečně těžký boj za nás všechny. Jejich pracovní doba není „od – do“, mám pocit, že jejich pracovní doba žádnou denní hodinou ani nezačíná, ani nekončí. Moc děkuji!
Zuzana Netolická – vizitka
V roce 1990 jsem nastoupila do Rychnovské nemocnice, kde dodnes pracuji. Vyzkoušela jsem si práci na interním oddělení, na chirurgii a také na oddělení ARO. Od roku 2004 pracuji na onkologickém oddělení, kde jsem od roku 2008 vrchní sestrou. V průběhu praxe jsem si zvýšila vzdělání v oboru anestézie a resuscitace (tzv. ARIP) a také jsem sestra specialistka v oboru klinické onkologie. Od roku 2005 vykonávám funkci předsedkyně odborové organizace.
Jsem členkou výkonné rady a předsedkyně krajské rady Královéhradeckého kraje. Také jsem místopředsedkyně Regionální rady ČMKOS a členkou krajské tripartity.
Ve svém volném čase jsem ráda ve společnosti přátel, mám ráda wellness pobyty, cestování na kole a zlehka turistiku. Ze všeho nejraději ale trávím čas s vnoučkem, který mi umí „dobíjet baterky“.
